Jak šel čas se Slovanskou epopejí

Dvacet pláten tvořících Slovanskou epopej maloval na zámku Zbiroh od roku 1910 celkem 18 let.

Sedm největších pláten měří 8,1 x 6,1 metru. Osm nejmenších maleb měří 4,8 x 4,05 metru. Celý cyklus pláten je od roku 2010 zařazen na seznam kulturních památek. Slovanská epopej je považována za

jemuž ji Mucha daroval s podmínkou, že vytvoří důstojný prostor pro její uložení.

Poprvé si jedenáct tehdy dokončených pláten v Klementinu. Kompletní sestava dvacítky maleb byla poprvé vystavena v roce 1928 ve Veletržním paláci v Praze a obrazy tehdy přešly pod správu Galerie hlavního města Prahy.

V roce 1933 byla plátna srolována a uložena do depozitáře. Okolo roku1950 se přesunula do Moravského Krumlova, kde byla restaurována a od roku 1963 vystavena na zámku.

O se začalo spekulovat už na počátku 90. let. Míst, kam se mělo celé dílo z Krumlova přesunout, byla řada. Vedení Prahy uvažovalo o Břevnovském klášteře či památníku na Vítkově, později o Klementinu či bývalé restauraci Expo 58 na Letné.

V roce 2001 byl schválen návrh na umístění Epopeje na Výstavišti. Proto se velmi vážně zvažoval přesun do Křižíkova pavilonu na Výstavišti. Plán, proti němuž protestoval Muchův vnuk John, se nakonec neuskutečnil kvůli požáru Průmyslového paláce v říjnu 2008.

Nakonec se přes velký odpor obyvatel Moravského Krumlova dílo

v listopadu 2011, kde se vystavovalo ve Veletržním paláci od května roku 2012.

Do Moravského Krumlova se na malby každý rok jezdilo dívat až 50 tisíc návštěvníků, .V Praze se na Epopej přišlo podívat od poloviny roku 2012 přes 380 tisíc lidí. Muchovy malby teď čeká

Spekuluje se také o Číně a dalších destinacích. Tomu se soudní cestou snažil zabránit i malířův vnuk John Mucha, který požaduje trvalé umístění v nové galerii. Odvolává se přitom na podmínku svého děda, že obrazy mají být vystaveny na důstojném místě.

Budova bývalého hotelu Epopej v Moravském Krumlově má dva vchody. Do prvního, nad nímž je nápis odkazující na slavné dílo Alfonse Muchy, se vchází přes kupu sněhu. Před druhým, nad nímž vývěsní tabule láká na asijské speciality v čele s japonským sushi, je sníh pečlivě uklizený.

Ten druhý lidi přicházející přes místní náměstí láká mnohem víc. Do hotelu, dříve navštěvovaného turisty z celého světa, dnes už místní chodí jen na obědy s příchutí ironie. Muchovu Slovanskou epopej totiž před pěti lety přes protesty Krumlovských odvezli pracovníci Národní galerie do Prahy a teď ji připravují na cestu právě do země, odkud zvyk pojídat syrovou rybu zabalenou do rýže a mořské řasy pochází.

Čtyřapůlletá výstava Prahu přišla na šedesát milionů korun a nalákala do Veletržního paláce okolo 380 tisíc lidí. Zato v Krumlově mezitím přestal fungovat hotel Epopej, zavřela i restaurace, obchod a kavárna. Místní si tak zvykají na novou realitu bez návštěvníků. Na Epopej, kterou stále považují za své dítě, však nezapomínají.

Bez nás by epopej nebyla

Slavné dílo je neodmyslitelně spjato s jejich městem. Nejenže Alfons Mucha pocházel z nedalekých Ivančic, ale také se mezi obyvateli městečka traduje, že to byli právě oni, kdo malby v období po konci druhé světové války zachránil.

„Bez Moravského Krumlova by dnes asi Epopej neexistovala,“říkal už před sedmi lety John Mucha, vnuk slavného malíře. Teď se však spolu s Krumlovskými obává, že to, čemu se před desítkami let podařilo zabránit, nastane nyní.

Na první pohled vypadá vše jasně. Praha dílo zapůjčí do Japonska, kam by mělo za pár dní odcestovat, a po návratu ho umístí do rekonstruovaných prostor někdejšího železničního nádraží na Těšnově. Příběh Slovanské epopeje v posledních letech však provází tolik zvratů a změn zdánlivě

Začíná soud, jenž by mohl zabránit převážení Slovanské epopeje po světě. Moravský Krumlov se zatím bolestně vyrovnává s tím, že mu ji „sebrala“Praha. Na Slovanskou epopej se do Krumlova ročně jezdilo dívat 30 tisíc lidí. Teď jich přijede desetina.

pevných rozhodnutí, že si jen málokdo je skutečně jist její budoucností.

Na povrch se dostávají informace, že z Japonska se Epopej jen tak vrátit nemusí. Další zapůjčení díla do Číny údajně zdržuje už jen potvrzení ministerstva kultury, zájem prý má třeba i americké Chicago. Tím úplně prvním zádrhelem se ale může stát dnes začínající soud o určení vlastníka pláten.

Vnuk autora John Mucha se pokouší zabránit přesunu díla do zahraničí. „Obáváme se, jak malby dlouhé převozy nakonec přežijí,“říká hlavní důvod pro soud jeho asistentka Simona Kordová. Dosáhnout by chtěli v první řadě předběžného opatření.

Muchovy obavy sdílí také Krumlovští. „Bojím se, že ten soud je poslední možností, jak ještě Epopej vůbec zachránit,“říká Vojtěch Jelínek, muž, který před pěti lety vedl studentské protesty proti odvozu Epopeje do Prahy.

Odkazuje přitom na kritiku znaleckého posudku, který si Praha pro zdůvodnění převozu díla do Japonska dala zhotovit. Kvůli ní vznikla petice proti převozu zaštítěná Martinem Kadrmanem, viceprezidentem Asociace pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR. Okolo čtyř tisíc lidí se v ní přidalo k výzvám nevyvážet dílo do zahraničí.

Neoblomní Pražané

Zástupci Prahy jakékoli obavy s odkazem na své posudky odmítají. A do soudního sporu jdou sebevědomě. „Podle našich právníků není důvod zastavit vývoz,“odmítá pražský radní pro kulturu Jan Wolf obavy z úspěchu plánu Johna Muchy dosáhnout předběžného opatření, kterým by odvozu Epopeje do zahraničí zabránil.

Ten hatí i další naděje, které si Krumlovští ohledně budoucnosti maleb uchovávají. „Myslím, že v Praze je Epopej tam, kam patří. Předchůdcům dalo dost práce ji sem dostat,“odmítá Wolf návrat díla do Krumlova.

On a další radní jsou podle něj ve vedení Prahy po letech prvními, kteří počítají se stavbou speciálního místa pro vystavení maleb. Právě důstojným výstavním prostorem podmínil Alfons Mucha ve své závěti převedení vlastnictví svého díla na hlavní město.

V době převozu na splnění jeho podmínky nebyly peníze. Teď se prý počítá s přestavbou železničního nádraží na Těšnově. Zájemců o vystavení díla je ale více – Žižkovští by je třeba rádi umístili na Vítkov.

Pokud by se Wolfova slova ukázala jako pravdivá, budou si muset Krumlovští na život bez Epopeje definitivně zvyknout. Starosta města Tomáš Třetina optimisticky prohlašuje, že to není problém. „Moravský Krumlov byl před Epopejí a bude i po ní,“říká.

Období po ní se nese především ve znamení vyrovnání se s úbytkem turistů. Na Slovanskou epopej se do města ročně jezdilo dívat v průměru třicet tisíc lidí. Teď jich tam podle starosty přijede tak desetina. Právě v tom je třeba hledat důvody, že je dnes asijská restaurace umístěná v budově bývalého hotelu Epopej jediným místem, kde se místní mohou každý den najíst.

To v hlavním městě se na Epopej do Veletržního paláce přišlo ročně podívat v průměru osmdesát tisíc návštěvníků. „Na druhou stranu v Praze na výstavu chodili hlavně lidé, kteří město navštívili tak jako tak. Do Krumlova jezdili pouze kvůli Slovanské epopeji a město z nich dále těžilo,“porovnává Třetina.

Zámecká naděje

Teď se Krumlovští zaměřují na to, aby novým lákadlem svého města udělali místní zámek, který v minulosti dlouho chátral. Nejdřív ho radnice koupila za 14 milionů od soukromníka a teď jej opravuje. Částečně s planou nadějí, že se sem díky tomu malby ještě někdy vrátí, ale spíš už s myšlenkami na budoucnost bez nich.

První opravy daly vzniknout několika místnostem vhodným pro vystavení uměleckých děl. Nejdříve je zaplnily obrazy bývalého kandidáta na českého prezidenta Vladimíra Franze. Dnes do nich ale návštěvníky lákají především díla, která pocházejí ze sbírky Medy Mládkové. „To místo vyhovuje všem požadavkům na výstavy,“říká Jiří Pospíšil z Musea Kampa. Kvůli dalším opravám už město požádalo o evropské dotace.

„Pozitivní je, že po převozu maleb do Prahy se situací v Krumlově začali více zabývat také místní a starat se o město,“snaží se Vojtěch Jelínek najít světlou stránku současné situace. Obecně sdíleným postojem se však zdá být spíš snaha vyvarovat se zbytečných iluzí o tom, že by Moravský Krumlov mohl být tak navštěvovaným městem jako dřív. I když kdo ví. Možná se ještě ta asijská restaurace na náměstí ukáže být za Slovanskou epopej docela

dobrou náhradou.