Unijní ideologové v pasti

Británie se rozhodla pro tvrdý brexit. Brusel teď musí ukázat, zda mu záleží na prosperitě Unie, nebo jen na jeho utopickém projektu.

Včerejší brilantní projev britské premiérky Theresy Mayové před shromážděnými velvyslanci byl určen značně rozhádané veřejnosti, jež se od června trápila tím, zda lze vyjednat výhodné obchodní podmínky s EU, byť za cenu kompromisu ohledně migrace. Oslovil však především evropské politiky Unie, kteří tak často vyhrožovali Angličanům tvrdými sankcemi za rozchod, nepochybně z obavy, aby Británie neprosperovala lépe mimo Unii, a také aby odradili případné další zájemce o politickou nezávislost.

Mnohokrát zdůrazňovali absolutní povinnost přijetí principu společného pracovního trhu, bez něhož nelze být součástí jednotného trhu, ačkoli dobře vědí, že britské referendum neomezenou imigraci odmítlo. Co je ovšem eurokratům do nějakého plebiscitu? Možná ani nevěřili, že by se Británie odvážila vystoupit z jednotného trhu i celní unie. Nyní se politická mlha vyjasnila. Nebude tudíž ani nutno celá léta složitě vyjednávat, i když nějaké to přechodné období po roce 2019 bude nezbytné. Mayová prohlásila, že unijní pravidla budou platit tak dlouho, dokud některá parlament neodstraní. Premiérka předložila svým občanům pozitivní, optimistický výhled do budoucnosti. Odchod jako příležitost obsáhnout celý svět, jako cestu k větší prosperitě, ke svobodě rozhodovat o volném obchodu a s přáteli v Evropské unii jednat jako rovný s rovným.

„Odcházíme z Unie, nikoli z Evropy. Nechceme se vzdalovat od svých sousedů a přátel v Evropě.“Máme prostě poněkud odlišnou tradici: nepsanou ústavu, parlamentní suverenitu, málokdy vytváříme koaliční vládu. „Naši voliči očekávají, že se jim vláda ze všeho zodpovídá. Supranárodní instituce, jaké vytváří EU, se špatně snášejí s naší politickou historií a způsobem života.“

Optimistický výhled bez omezujících bruselských pravidel, zdvořilá slova o spolupráci, přání, ať se Unii daří, ba ani slova o evropské civilizaci společných hodnot nemohou budovatele unijního projektu potěšit. A co víc! Premiérka s odhodláním své předchůdkyně Margaret Thatcherové vytáhla na evropské politiky trumf. Varovala, že snaha poškodit Británii ekonomicky ublíží především Unii, která má, zvláště v případě Německa a Francie, ohromný přebytek platební bilance. Svobodná Británie si bude moci vyjednat volný obchod, s kým chce, snížit firemní daně na minimum a získat investice, importovat levnější potraviny či auta z celého světa bez vnějších cel. A platit vyděračský poplatek za obchod s Unií nehodlá!

Obchod s Británií v případě dnešních externích tarifů poškodí evropské exportéry daleko více, protože je přebytkový (70 miliard eur). „Jak tohle kontinentální politici vysvětlí nezaměstnaným v jižní eurozóně, rybářům ve Španělsku, zemědělcům ve Francii, dělníkům v Německu!“

Tvrdá slova o tvrdém brexitu. Celá léta jsem jako většina euroskeptiků psal o ideologické zatvrzelosti budovatelů nové Evropy. Nyní se ukáže, zda jim záleží na prosperitě Evropy, anebo na jejich utopickém projektu, ať to stojí, co stojí.

Zdá se, že Theresa Mayová ví, že kompromis s ideology možný není.