Dušan Salfický
Cestu zpět na pardubický zimní stadion Dušanu Salfickému otevřela politika – generálním manažerem a předsedou představenstva posledního týmu extraligy ho jmenoval Martin Charvát, primátor města, které hokejový klub nyní vlastní.
Kromě toho jste radní a zastupitel městské části i kraje. Nevzal jste si toho až moc?
Člověk dopředu netušil, že dostane takovou nabídku. Každý pochopí, že když jsem dělal 25 let hokej, tak jí neodolám. Věřím, že to zvládnu.
V politice jste přes dva roky. Jak jste si zvykl?
Naplno jsem se jí věnoval vlastně až od května, kdy jsem skončil jako sportovní manažer. Díky politice jsem poznal život z jiné stránky a neskutečně mě to obohatilo. Samozřejmě se najdou i negativa, ale nelituju. Někdy je to náročné, ale když se sejde skupina lidí s podobnými cíli, tak se dají udělat velké věci.
Co vás přimělo kandidovat?
Vztahy mezi městem a klubem, které byly chladnější. Byl jsem osloven, jestli bych nešel do politiky. Sám jsem o tom nepřemýšlel. Chtěl jsem hokej přiblížit k radnici, protože to je symbol Pardubic. Měl jsem pocit, že jsem schopný najít s ostatními společnou řeč.
Oslovil vás primátor Charvát z ANO. Proto jste do něj vstoupil?
Ano. Bude líp.
Je vám jeho politika blízká, nebo jste to dělal čistě kvůli hokeji?
Řekli jsme si vize a cíle, kam ta strana směřuje. Pardon, strana ne – hnutí. Pana Babiše jsem tenkrát moc neznal, pak jsem byl představen. Neříkám, že to je stoprocentní soulad, ale s většinou věcí z programového prohlášení souhlasím.
A jak v klubu vycházíte s Vladimírem Martincem, který je vaším politickým protivníkem?
Ano, je, ale pořád jsme na jedné lodi. Hokej nás spojil. Když mají naše partaje odlišný názor, tak se vždycky snažíme najít průsečík.
Jak se vám daří v politice používat selský rozum?
S tím jsem do ní šel a po zkušenostech říkám, že je jednoduché ho používat, ale horší ho prosadit.
Opozičním politikům v Pardubicích se nelíbilo, že by mělo město dávat peníze daňových poplatníků do neúspěšného soukromého projektu. Vaše reakce?
Já s nimi souhlasím. Ale člověk se na to nemůže dívat jako politik, ale jako Pardubák. Mohli jsme nechat hokej v dluzích a přijít o něj. Anebo mu pomoct. Pardubice, to je hokej. Jestli je vůle, aby tu pokračoval na nejvyšší úrovni, bylo to nejlepší řešení. Jestli to bylo správné politicky a ekonomicky, to netvrdím. Bývalý brankář a showman, který rád bavil tribuny. Má dvě zlata z MS (2000 a 2001), ale také bronz z OH 2006, kam přijel vypomoct, když se zranil Dominik Hašek. Po konci kariéry se dal na politiku. V roce 2014 uspěl v komunálních volbách – získal druhý nejvyšší počet preferenčních hlasů (5 575). Je také zastupitel Pardubického kraje.
Do klubu jste majetkově vstoupil i vy. Proč?
Koupil jsem 6,5 procenta akcií a bylo to na základě nabídky od pana primátora. Není mi lhostejný osud klubu. A aspoň dávám signál, že to myslím vážně.
Nebojíte se, že je to risk?
Zvažoval jsem všechna pro a proti, ale kdo neriskuje, nevyhraje. Ale já to především neberu jako risk. Je to investice do něčeho, co mám strašně rád. Pardubice mi umožnily vydělávat si hokejem, tak jim to teď vracím.
Jak jste připravený na tlak?
Jde o to, jak si ho člověk připustí. Když jsem dělal sportovního manažera, neskutečně jsem to prožíval, furt jsem to vnímal jako hráč. Z brány jsem byl na tlak zvyklý. Jsem na něj připravený.
Nemrzelo vás předtím, jak vás fanoušci kritizovali?
Byl jsem smutný, zklamaný a musím říct, že i naštvaný. Ne na lidi, co na mě křičeli. Spíš na to, proč se to stalo. Proto jsem po loňské sezoně skončil. Nechtěl jsem, aby nevole fanoušků padala na mě, když jsem ani spoustu věcí nemohl ovlivnit.
Přemýšlel jste, proč jdou Pardubice každým rokem dolů?
Důležité je, s kým pracujete. Musíte sestavit tým, který bude mít jednu vizi. Doteď tu bylo strašně moc netrpělivosti. Nic nejde ze dne na den. Po titulu 2012 odešli tahouni do Ruska a nebyly za ně nové základní kameny. Něco se nakoupilo, slepilo, a když to nefungovalo, tak se zase udělaly změny. A další, pořád dokola. Teď jsme v roce 0 a musíme si vychovat nové Koukaly, Koláře a Průchy a k nim doplňovat vhodné hráče. Prvním úkolem je setrvání v extralize. A pak během tří let vytvarovat mužstvo k obrazu svému.
Dokážete si vůbec představit, že by Pardubice skončily v baráži?
Neříkám, že se jí vyhneme, byť je to první cíl, ale věřím, že i v ní extraligu zachráníme. Bude to o psychice.
Propad přišel i s odchodem manažera Zbyňka Kusého. Nechyběla i jeho ráznost?
Zbyněk byl nekompromisní a šel si tvrdě za svým. Ale vždycky využíval rad druhých. Jestli je přijal, nebo ne, to bylo na něm. I já věřím, že mi lidé pode mnou pomůžou. Je na mně, abych novou cestu prosadil, dodržoval a prezentoval navenek jako Zbyněk. On uměl lidi pod sebou přinutit makat pro klub. Ale byl to on, kdo...
Slízl smetanu?
To zas nechci říkat, protože spoustu věcí oddřel on. Byla i jiná doba. Zbyněk si dokázal prosadit svou. Snad to zvládnu taky.