České památky v ohrožení. Dle soudu jejich ochrana neplatí
Dvěma třetinám všech památek v Česku hrozí, že kvůli soudnímu verdiktu přestanou být chráněné státem.
PRAHA Hrad Pernštejn, ale i klášter paulánů ve Vranově u Brna, domy v židovském ghettu v Třebíči či usedlosti, kostelíky i měšťanské domy ve stovkách obcí Česka. Ministerstvo kultury nyní společně s památkáři řeší nebývalou hrozbu, že na pětadvacet tisíc památek v Česku přijde o zákonnou ochranu. A jejich majitelé si s nimi pak beztrestně budou moci dělat, cokoliv chtějí. Třeba je i zbořit.
Nejistotu nastartoval nedávný rozsudek Městského soudu v Praze, který se týkal jediného stavení v Dolním Javoří. Podle soudu ho na památkový seznam sice zapsal v roce 1984 okresní národní výbor, ale tehdejší zákon takové právo vymezoval jen krajskému. Zpamátnění je tak od počátku neplatné.
Potíž? Ve stejné situaci jsou celé dvě třetiny všech památek v Česku. Totální rozklad památkové péče teď může odvrátit už jen opačný rozsudek Nejvyššího správního soudu, ke kterému ministerstvo podalo kasační stížnost. Jinak by podobně jako v případě Dolního Javoří muselo zrušit ochranu drtivé většině památek, které se na seznamu ocitly před rokem 1988, kdy začal platit nový zákon.
„V obdobných případech by ministerstvo kultury muselo rozhodovat obdobně, a tento závěr by tedy muselo promítnout ve všech případech, kdy by v budoucnu rozhodovalo,“uvedla mluvčí ministerstva kultury Simona Cigánková.
Dvě třetiny těch, kdo v Česku vlastní památkově chráněný dům, mají nyní reálnou šanci, že se budou moci přísného dohledu památkářů zbavit. A nemovitost pak beztrestně přestavět, nebo rovnou nechat strhnout.
Paniku mezi památkáře po celém Česku vneslo jediné rozhodnutí Městského soudu v Praze. Až k němu dovedl spor s ministerstvem kultury majitel stavení v Dolním Javoří. A soud nedávno konstatoval, že jeho budova byla před třiatřiceti lety na památkový seznam zapsána chybným postupem.
Minulý týden o situaci jednali památkáři s ministerstvem kultury. Čísla jsou přitom neúprosná. Celkově má Česko zhruba 40 tisíc nemovitých památek. Stejně jako v Javoří bylo zapsáno více než 25 tisíc z nich. Pokud situaci „nezachrání“opačné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, ke kterému ministerstvo podalo kasační stížnost, zápis bezpočtu chalup, měšťanských domů nebo kostelů bude muset ministerstvo zrušit.
„To by znamenalo, že památková péče dospěla k tomu, že je chráněný skutečně jen zlomek nemovitostí, což by vedlo k nedozírným důsledkům,“konstatoval například vedoucí brněnské pobočky Národního památkového ústavu Zdeněk Vácha.
„Situace se jeví děsivě. Památky by mohly být doslova vyrabovány. Případně rovnou zbořeny majiteli, kteří by využili toho, že jim za to nehrozí žádná sankce. Takových je samozřejmě celá řada,“hodnotí problém historik architektury Zdeněk Lukeš. Přineslo by to přitom i další komplikace. Na opravy řady památek například jejich majitelé pobírají dotace. Nyní přestává být jasné, jestli je dostali oprávněně.
Úředníkům teď nezbývá než doufat, že kasační stížnost rozhodnutí městského soudu zvrátí. Ministerstvo se však dušuje, že ani v opačném případě by to podle jeho právního výkladu neznamenalo, že majitelé (ne)památky mohou začít hromadně přestavovat ze dne na den. „Pro odstranění nejistoty slouží postup, který umožní, aby ministerstvo kultury v každém jednotlivém případě mohlo deklarovat, zda vztah vznikl, zanikl, nebo trvá,“konstatovala mluvčí ministerstva kultury Simona Cigánková.
Památkáři nestíhají
Cigánková však zároveň připouští, že pokud by majitelé památek zapsaných do roku 1988 okresními a nikoliv krajskými národními výbory, jak tehdejší zákon vyžadoval, vznesli na ministerstvo dotaz, nezbylo by mu než konstatovat, že jejich stavba skutečně památkou není.
Památkáři se tak už připravují na závod s těmi, kteří se budou chtít jejich dohledu zbavit. Pokud ministerstvo nějakou budovu o ochranu svým rozhodnutím připraví, mohou obratem znovu podat žádost o „zpamátnění“. Do doby, než řízení skončí, má v takovém případě stavba stejnou ochranu, jako by už památkou byla. Sami památkáři ale připouštějí, že v případě, že by se lidé snažili svoje nemovitosti památkové ochrany zbavit po stovkách, nemají boj s nimi šanci stíhat. Lidí mají dost sotva na zvládání běžné agendy.
„Závod“si přitom památkáři už nyní zkoušejí s první dvacítkou budov v Brně. To má ještě jiný problém s další více než tisícovkou památek. Vznikl, když v roce 1988 památkáři sami zanášeli chráněné budovy na seznam, ačkoliv už platil nový zákon, podle kterého o tom mělo rozhodnout ministerstvo kultury ve výrazně komplikovanějším procesu. „Problematika opožděných zápisů se primárně dotýká města Brna a Jihomoravského kraje, tam je to celkem 1 132 památek, ve zbytku republiky je to přibližně 500 památek,“uvedl mluvčí Národního památkového ústavu Jan Cieslar.
Ač se o problému vědělo, čtvrt století se jím nikdo nezabýval. Průšvih obnažila až loňská snaha Jihomoravského kraje opravit levněji tišnovskou nemocnici – poslal na ministerstvo dotaz, zda je skutečně památkou. A ministerstvo rozhodlo, že není. V tomto případě se chce pro změnu soudit s ministerstvem kultury Brno, které může přijít o celou třetinu památek. Pokud by je měli památkáři všechny znovu zpamátnit, trvalo by to dle odhadů zhruba 70 let.