Hybnerová objeví pod okem stín hluboký jak smrt
Před rokem vyšla úctyhodná kompilace Beatline mapující dobu kolem dvou československých beatových festivalů v letech 1967 a 1968. Nyní Supraphon zabrousil ještě hlouběji a dává k dispozici dvojalbum nazvané Big Beatline 1965–1968.
Polovina šedesátých let minulého století totiž byla pro tuzemský bigbít opravdu zásadní. Po ideologicky vcelku bezpečném okouzlení kytarovými instrumentálkami ve stylu britské kapely The Shadows a mnohem konfliktnější rokenrolové jízdě se sólovými zpěváky přišla „Mersey záplava“. Tedy okouzlení zvukem a stylem Beatles.
Album Big Beatline tuhle dobu mapuje pomocí miniprofilů devíti tehdy aktuálních a populárních kapel. Olympic je tu zastoupený například rockabilly instrumentálkou
Tomáš Šťástka redaktor MF DNES
Dekadence, krása příchodu i odchodu, jed ukrytý v parfému, pět nádherných žen na jevišti a zapomenutý divadelní text z roku 1907. Soubor s trochu komplikovaným názvem Depresivní děti touží po penězích chystá do pražského prostoru Venuše ve Švehlovce inscenaci dramatu Sen o říši krásy, který napsal přední český dekadent Jiří Karásek ze Lvovic.
Homosexuální linka
V „prvním českém queer fantasy dramatu“, jak Depresivní děti pod vedením režiséra Jakuba Čermáka kus označují, září jedno velké jméno, divákům se zde v nezvyklé úloze představí Vanda Hybnerová. Roll Over Beethoven
„Hraji císaře, který ovládá krásnou říši. Je nejkrásnější ze všech a náhle zjistí, že stárne,“popisuje svou úlohu herečka. Její císař Dorian tak jednoho dne objeví „pod svým okem stín hluboký jako smrt“. „Je to fantazie o zemi, kde vládne vždycky ten nejkrásnější. V okamžiku, kdy začne stárnout a nemůže být dál císařem, se ho protokol zbaví a je nahrazen někým novým,“přibližuje dále Karáskův děj režisér kusu Jakub Čermák. Výměna v dramatu však neproběhne podle představ, starý císař se trůnu nechce vzdát a mladý Adrian je sice krásný, ale jinak není k vládnutí způsobilý.
„Vyplývá z toho mnoho podobenství, Sen o říši krásy je vlastně sen o takové chiméře. A v našem provedení i o tom, že se žena či muž musí vyrovnávat se stářím a s odchodem,“ uvažuje Hybnerová. „Nedokonalá krása musí být v Karáskově kusu nahrazena současnou krásou. A to je úplně dnešní svět okolo nás, plný dokonalých křivek, ke kterým se běžný člověk nemá šanci přiblížit,“dodává.
„Myslel jsem, že to drama bude daleko více filozofické, přitom to má docela bohatou dějovou linku,“doplňuje k zapomenuté a výjimečně inscenované předloze Čermák. V kusu udělal oproti Karáskovi jednu velkou změnu. „Karásek to psal pro chlapy, je to první dramatický homosexuální text u nás. Líbilo se mi tam nechat tu homosexuální linku, ale zároveň jsem to nechtěl obsazovat muži, to mi přišlo v současnosti už banální,“vysvětluje Čermák, proč se v kusu objeví naopak pětice žen. Jejich věkové rozpětí je od osmnácti do sedmdesáti let. Orange Blossom Special vydanou už v roce 1964 nebo coverem Chucka Berryho Roll Over Beethoven, v němž si hlavní zpěv střihl ještě Miki Volek. Prezentaci Jandovy kapely potom uzavírá už naprostá olympikovská klasika z období prvního elpíčka Želva v podobě písní Dej mi víc své lásky, Snad jsem to zavinil já či Nebezpečná postava.
Nejlepší byly v Bratislavě
Počet mladých souborů prudce narůstající od roku 1962 se už nedal přehlédnout a hlavně přeslechnout. Jen v hlavním městě jich bylo na stovky, ale hrálo se pochopitelně i mimo Prahu. Důkazem budiž třeba kapela The Beatmen, ve své době považovaná za nejlepší československou skupinu v žánru dnes označovaném jako rock.
Také The Beatmen jsou na desce zastoupení několika songy z vlastní dílny, pod hudbou je často podepsaný zpěvák Dežo Ursiny, všech šest textů zde prezentovaných skladeb napsal bubeník kapely Peter Petro.
Na rozdíl od Olympiku se The Beatmen i ve vlastní tvorbě drželi angličtiny a jejich písně dost věrně vycházely z přiznávaného vlivu raných Beatles. Bratislavská kapela však fungovala jen mezi lety 1964–66, potom většina skupiny emigrovala do západního Německa, čímž její dráha skončila. Později nastoupivší hudební proudy už The Beatmen minuly.
Antologie rodící se československé Vedle Hybnerové zde hrají Josefína Dušková, Radka Fidlerová, Zoja Oubramová a Hana Müllerová.
Pomalá konvice
Hybnerová je zřejmě nejznámější hereckou personou, která se v relativně novém prostoru, kam míří především mladé publikum, objeví. „Ve Venuši hraji poprvé, ale není to pro mne úplná novinka, s alternativními divadly spolupracuji už delší dobu. Nejsem zhýčkaný herec, který by očekával vyhřátou šatnu,“nevidí v tamním zázemí herečka nic neobvyklého. „Jediné, co bych prostoru vytkla, je to, že jejich varná konvice vaří strašně pomalu,“dodává se smíchem.
„Vanda je tvůrčí člověk, což se při inscenaci tak specifického textu skvěle zúročuje,“pochvaluje si spolupráci Čermák. bigbítové scény by nebyla kompletní bez kapel jako Mefisto, Flamengo nebo The Matadors. „Postupné pronikání beatových kapel do rozhlasových studií a na SP či EP vinyly firmy Supraphon nebylo samozřejmé, ale pod tlakem obrovské poptávky a za mírného tání politických ledovců přece probíhalo. Na první samostatné album si však naši rockeři museli počkat až do roku 1968,“vysvětlují autoři kompilace.
Typické covery písní Johnny B. Goode, Hippy Hippy Shake nebo Keep on Running tu má kapela Mefisto, v rockové poloze se představují Petr a Hana Ulrychovi, kteří v inkriminované době působili ve skupině Vulkán.
Ulrychovi jsou na desce zastoupení vlastní tvorbou, naopak pouze česky i anglicky zpívané covery tu má trochu pozapomenutá skupina Crystal. Píseň s českým textem Jiřiny Menšlové Tenhle kluk (na hudbu Just One Look od The Hollies) patří mezi ty zdařilejší převody západní hudby. Za zmínku ovšem stojí i kapela Synkopa OB Přerov a její verze Berryho hitu Rock and Roll Music, do jejíhož textu dostal Jaroslav Wykrent dnes úsměvně působící uliční výbor. Zpívají zde Karel Kahovec, Petr Novák, Vladimír Mišík či Viktor Sodoma. Celkem sto šedesát minut hudby v šedesáti skladbách z dob, kdy se u nás západní muzice opatrně otevírala vrátka, je kus nostalgie pro pamětníky a porce poučení pro mladší generace.
Představení doplní projekce, pracuje s motivem z filmu Smrt v Benátkách. „Tam jde také o ideální krásu,“vysvětluje režisér. Scéna, kterou má na starosti Tomáš Vavříček, se jinak prý obejde bez výrazných motivů. „Ten text je plný ornamentů, od toho jsme se chtěli co nejvíce oprostit. Snažili jsme se vytvořit krásný prostor, ale nebudou tam žádné kudrliny, rekvizity,“dodává.
Depresivní děti se před časem nebály zinscenovat kontroverzních 120 dní Sodomy, takže se dá čekat, že nějaké pikantnější scény či nahota jim nebudou cizí ani v novince. „Ke kráse patří láska a k lásce sexualita, na něco určitě dojde. Pornografické scény si však necháme na nějaké jiné hry,“dodává v žertu Čermák. Po vyprodané úterní premiéře přijdou první reprízy 2. a 16. února.