Horáček tour: Vy jste tu sám, studente?
Michal Horáček objíždí zemi už jako oficiální prezidentský kandidát. Hovoří hlavně o Michalu Horáčkovi.
Michal Horáček v úterý nervózně přešlapuje na chodbě sušického gymnázia a nahlas přemýšlí, že besedu zruší. Ředitel školy odmítl volební agitaci při výuce a mítink s prezidentským kandidátem odsunul na odpoledne. Účast je dobrovolná, což znamená... že dorazil jediný student, čtvrťák Matyáš.
„Co kdybyste přišel večer na besedu do kina?“nabízí nešťastný Horáček Matyášovi. Ten však nemůže.
Nakonec si oba sedají do potemnělého hlediště auly, dvě nasvícené židle na pódiu zůstávají osiřelé. Půl hodiny si povídají.
Matyáš rozhodně nevypadá jako nějaký šprt. Ale už mu bylo osmnáct a napřesrok chce jít volit. Matyáš se ptá Horáčka, jestli Česko patří „do středu, nebo na západ Evropy“. Horáček je ve svém živlu a opakuje oblíbené fráze, jak jsme „na chudinské periferii Západu“.
Textař a rentiér Michal Horáček je zatím jediný vážný kandidát, který naplno řekl, že chce na Hrad. Kampaň po celé republice odstartoval loni v kulisách historické čistírny odpadních vod. MF DNES ho sledovala v Nymburce a Sušici. Horáčkova show trochu připomíná jízdy prezidenta Zemana do krajů. Na programu bývá návštěva továrny, studenti, večer beseda.
Po půlhodinovém dialogu s Matyášem se Horáček rozloučí, připomene svojí asistentce Kateřině Horčicové, že příště by měla besedy organizovat lépe, a v ušetřeném čase vyrazí na místní poutní místo Andělíček.
Představit divákům dnešního hosta zabere zhruba stejně času jako titulky k celovečernímu filmu. „Do Nymburku zavítal textař, básník, novinář, podnikatel, prezidentský kandidát...“deklamuje moderátor v místní „kinokavárně“. Nepřijel sem autobus osobností, ale černé audi s Michalem Horáčkem, který by rád za rok vystřídal Miloše Zemana na Hradě a při besedách s voliči nejčastěji rozebírá právě to, čím vším v životě byl.
Sedá si do křesla, najatá folková kapela spustí písničku a Horáček si podupává do rytmu. Záhy dostane jedinou nepříjemnou otázku za dva týdny, během nichž jeho „prezidentské jízdy“sledoval reportér MF DNES.
„Vy jste studoval už v dospělosti tu antropologii...“čte moderátor z Horáčkova životopisu, „a nekoupil jste si náhodou ten titul?“
Superpřipravený Horáček reaguje podle obvyklého schématu – ihned spustí výčet důkazů, že je dokonale čistý a průhledný. „Dal jsem na internet všechny svoje známky, školní práce. Studoval jsem to jedenáct let,“vykládá a neskromně dodá, že jeho prezidentská kampaň nepochybně vejde do dějin svou transparentností, protože na web připíchl i svoji zdravotní zprávu a soupis majetku. Na pódiu v tu chvíli stojí typický Horáček: chce být vnímán jako dokonalý kandidát bez lidských neřestí, až místy působí poněkud sterilně.
Návštěvníka možná zarazí, že se na mítinku s kandidátem, který usiluje o miliony hlasů, vybírá stokorunové vstupné. Horáček tvrdí, že je v tom nevinně. Akci nepořádá on, je tu jen jako host. „Žádný honorář nedostávám,“ujišťuje.
Medvěd na kolobrndě
Za stovku si diváci koupili zhruba devadesátiminutový proud humorných „historek z natáčení“ze života kandidáta. Horáček dělá kampaň hlavně přes ně. Jeho nejoblíbenější příhodou je zjevně ta o razítku se včelou. Vypráví ji všude. V západočeské Sušici sám jemně naznačí, že ji říká pořád dokola. „Už jsem jak ten medvěd, co se projede na kolobrndě a dostane cukr,“poznamená. Takže ta o razítku se včelou: Student Horáček by se rád podíval do USA, jenže jsou 70. léta, tuhá normalizace. Na výjezdní doložku nedostane razítko, tak si tam sám otiskne jediné kulaté pečetidlo, které sežene – dědečkovo, z entomologické sekce Akademie věd. Je na něm obrázek včelky. Podvůdek, který o půl století později prodává jako hrdinství, vyšel. Do Ameriky odcestoval. „Ale při návratu už na mě čekali na letišti a putoval jsem do vazby v Ruzyni,“uzavírá příhodu Horáček. Strávil tam několik týdnů.
Paradoxně nejpřesvědčivěji působí, když přidá na patosu a popisuje epizody, kdy byl opravdu na dně. Na besedě v Nymburce v jednu chvíli dokonce s vážnou tváří řekne, že si jako „bývalý vězeň“váží i toho, že může jít v dešti po chodníku.
Někdy v humoru trochu „ujede“. Třeba když vypráví, jak dělal skladníka a šéfoval mu jednoruký inženýr. „Jednou si koupil do práce tranzistorové rádio, aby mu šla práce pěkně od ruky,“poznamená Horáček. Publikum se zasměje, on svému vtipu také, ale rychle zvážní, jako by mu došlo, že to je trochu pokleslejší replika jako z dílny Ivana Mládka.
V kolik vstával Hapka
Kdo navštíví více Horáčkových prezidentských show, zjistí, že hlavní protagonista už najel na některé konstantní průpovídky, jež musí zaznít pokaždé. Sám sebe označuje za „kandidáta na kandidáta“, intenzivně opakuje, že chce „zemi úsměvů, nikoliv úsměšků“.
Přesto někdy neodolá pokušení s úsměškem si rýpnout do svého potenciálně nejobtížnějšího protivníka. Ještě před několika měsíci se zapřísahal, že se nebude vůči nikomu vymezovat. Dnes vypráví anekdotu: „Za normalizace jsem slyšel v rádiu zprávu, že na Hrad přijeli dva sovětští poradci Chytrov a Surovcev. Teď mám pocit, že už jsou tam zase,“vyhrkne pointu Horáček. Smích.
V nymburské kinokavárně je kandidát směrem k dnešnímu Hradu nejvíc v ráži. Když připomíná, že zveřejnil svou lékařskou zprávu, jen tak mimochodem nadhodí, že se tam lidé dočtou i to, že má „v pořádku játra a dobře chodí“.
Horáček má natolik klikatý životopis, že si nemusí nic vymýšlet a hodinové „křeslo pro hosta“utáhne s přehledem. Viditelně se stylizuje do politika a la Barack Obama, stále zdůrazňuje pracovitost Čechů, svůj workoholismus, víru, že všichni všechno dokážou, budou-li si věřit.
Zároveň však vyzdvihuje i duši nespoutaných umělců, kteří to s úsilím zas tak moc nepřehánějí. Za příklad dává svého zesnulého parťáka, skladatele Petra Hapku – k tomu prý přicházely geniální nápady samy a dřít nemusel. „Znal jsem i skladatele Karla Svobodu, ten vstal a skládal. Hapka vstával ve čtyři odpoledne a v noci třeba dostal nápad.“
Sám Horáček je v kampani nepochybně „typem Svoboda“. Dře, plánuje, objíždí celou zemi...
Otázkou je, zda mu do cesty nevstoupí nějaký prezidentský Petr Hapka, který vstane tři měsíce před volbami ve čtyři odpoledne...
V jednu chvíli dokonce řekne, že si jako bývalý vězeň váží i toho, že může jít v dešti po chodníku.