Trumpův průvan v NATO
Evropané znají jediný způsob vlastní obrany: telefonát do Ameriky. Donald Trump teď bude chtít NATO využít, když ono využívá je. Jízda načerno končí.
Není nad to se pěkně, ale bezpečně bát, když vám nic nehrozí. Jenže uměle vyšponované drama o tom, jak Donald Trump zničí Alianci, už skončilo. Happy endem, protože ve skutečnosti to byla komedie.
Teď čestně: všichni, kdo se opravdu třásli, že Trump klidně vypustí NATO jako balonek tím, že si bude ukazovat prstem, koho bránit a koho ne, zvedněte ruku. Jeden, dva, tři... Ale strašilo se s tím hezky, protože Trump neví, že všechno, co plácne, může být použito proti němu.
Jistě, není všem dnům konec, ale nový americký ministr obrany Jim Mattis rituálně v Bruselu zopakoval, co už jsme v posledních týdnech slýchali skoro stejně často jako časové znamení. Ne, Amerika nevycouvává ze závazku kolektivní obrany.
Bylo to jasné dopředu, i když Trumpovi kdysi v kampani skočila rovnou na jazyk myšlenka, že až bude někdo ze spojenců ohrožen, prolustruje si ho nejdřív v účetních tabulkách, a pokud dotyčný kašlal na obranu, dostane se mu od Ameriky stejně ležérního zacházení.
Ale to neznamená, že happy end rovná se konec. Tohle je totiž naopak teprve začátek. A nejde zdaleka o to, že budeme víc platit na vojáčky.
Kromě účetních knih jde o hlavy. Bude asi třeba koukat na některé věci jinak. Trump je průvan, který strhává pavučiny.
Řekl taky například, že Aliance je zastaralá. Toho pohoršení, co to nadělalo. Bylo pohodlné se pohoršovat, že tím nezodpovědně píše epitaf NATO. On to ale myslel zřejmě jinak.
Evropané se totiž chovají jako pacienti docenta Chocholouška. Už tři roky poplašeně kvokají, že medvěd obchází tábor, ale sami pro sebe za tu dobu neudělali v podstatě nic. Umějí jen telefonovat do Ameriky. Ta poslechne a opravdu přijede. Ale když k tomu dodá, že by se Evropané měli taky sami přičinit, když se tak bojí, ti už to neslyší.
Proč taky. Takhle to chodilo od konce studené války pořád. Američané musí být silní, protože jsou supervelmoc a hájí si své mnohem větší zájmy. Evropa sledovala z gauče, jak v televizi běží dějiny, a už se to tak zautomatizovalo, že si nikdo nedělal hlavu s tím, že je to jízda načerno.
Evropa má mnohem víc obyvatel než Amerika, vydělává jako celek víc, ale jako vojenská síla je zanedbatelná. Je jen shluk hloučků v různých uniformách. Skutečnou armádu má jen pár zemí. A vojenská aliance potřebuje armádu, z toho se prostě nevykroutíte. Dobře to je vidět na té české. Třiadvacet tisíc mužů a žen. Ale kolik z nich tvoří letištní personál, stará se o logistiku, obsluhuje počítače? Dvě pětiny? Spočítejte si, kolik zbývá bojovníků na jeden stát střední velikosti.
Ale to je jen jedna část evropského problému. Druhá je složitější. Uvidíte ji, když se pokusíte koukat na věc americkýma očima. Ne vždy spatříte totéž.
Je tady například rozpor. Východní Evropa tři roky křičí, ale z amerického pohledu to vypadá, že to třeba přehání: ruská hrozba, která se podle Východoevropanů chystá opět pohltit, o co impérium kdysi přišlo, ve skutečnosti za tři roky nedokázala spolknout ani Donbas přímo na hranicích.
Pohled Východoevropanů moc nesdílejí ani Západoevropané. Mají své problémy, například na jižním křídle. Zkuste Italovi vyprávět o Rusech. Bude se tvářit jako vy, když vám bude vyprávět o Libyi.
V tom je dvojí problém Aliance. Zaprvé: vznikla kdysi, aby „držela Rusy mimo“, ale Evropa, a tuplem ta východní, dnes v podstatě odmítá vytvořit si síly, které by to uměly. To Američanům nabízí kacířský závěr, jestli strach Východoevropanů z Ruska není jen jakýsi atavismus.
Zadruhé: územím NATO je tradičně Evropa, ale území, kde jsou noční můry Ameriky, leží už dávno mimo Evropu. Z toho plyne otázka, jestli NATO není zastaralé tím, že nerozšiřuje své poslání. Dalo by se vsadit, že na to Američané budou tlačit. Mít Alianci tam, kde nehrozí požár, je trochu nelogické. Ale taky je hloupost vyhazovat osvědčený zimník, když začíná jaro, a tak si třeba budou myslet, že by nebylo špatné protáhnout ruce NATO tam, kde se něco děje. Tedy zachovat ho, ale taky využít, když ono využívá je.
Vše prochází vývojem, i vojenské aliance. A tak země NATO nejenže budou muset víc platit, ale také vylepšit své armády, aby měly smysl a byly opravdu k použití.
Jenže je tady druhý symptom evropské schizofrenie. Nejsou peníze, aby se zvyšovaly vojenské rozpočty, ale přesto se pořád objevují plány na vytvoření nějaké společné evropské armády, která by byla vedle NATO. Připomíná to povídku Woodyho Allena o tom, jak hrabě Sandwich vymýšlel sendvič.
Ztrácel roky energii blouděním ve slepých uličkách, když zkusmo dával kus chleba mezi dva kusy masa, potom obaloval zeleninou jen maso, pak zase jen chleba, až nakonec zákonitě skončil tam, kde měl začít.
Evropa teď připomíná povídku Woodyho Allena, jak hrabě Sandwich vymýšlel sendvič.