Moravcův návrat na „bednu“
Fantastický český šampionát pokračuje: Ondřej Moravec má stříbro z vytrvalostního závodu
Minulý pátek jej Gabriela Koukalová svou pátou medailí z mistrovství světa sesadila z prvního místa českých historických tabulek. „Ale Ondra si to jen tak líbit nenechá,“prohlásila. Ne, nenechá. Teď Ondřej Moravec přijíždí na poslední položku vytrvalostního závodu, na kontě už má tři nuly a na mušce pět terčů, kterými se může prostřílet až k medaili.
Pouze jedinkrát v životě je skolil ve vytrvalostním závodě všechny, při Světovém poháru v Ruhpoldingu. Jenže tohle je mistrovství světa, mnohem víc stresující akce.
Ne, nebudeš dnes taktizovat, nezačneš tak jako ve stíhačce střílet od terče uprostřed, přikáže si. Nasypeš to tam, jako jsi to dělával zamlada, ještě před třemi lety.
Později přizná: „Ani si z té položky nic nepamatuju.“
Podstatné však je, že je rychlá – a čistá. „Jo,“zakřičí po ní.
„Ondra vede, má 32 vteřin na Fučáka,“informuje šéftrenér Ondřej Rybář o náskoku na Martina Fourcada, který se dvěma trestnými minutami na kontě vysedává u cíle v křesílku pro vedoucího muže.
Na tribuně se zatím ze všeho toho řevu vzbudí v náručí maminky Veroniky Moravcové roční dcera Rozálka. Proč tu ti lidé tak křičí? Táta bude možná mistrem světa, víš...
Já snad budu mistr světa
„Já měl takový strach, že si Ondra tu medaili poslední položkou zase odpálí,“uleví si předseda svazu Jiří Hamza. Moravec polyká poslední kolo na rozorané trati, s číslem 51 na hrudi. Ano, s tím samým ve středu uháněla za medailí i Koukalová.
„Jestli to dopadne, nechám to číslo pozlatit,“vykládá Hamza. Ale skutečně to dopadne? Jistě, náskok před Fourcadem dál udržuje v příjemných mezích. Francouz krčí rameny, už chápe: Dnes nevyhraju. Ovšem Rybář do vysílačky varuje: „Pořád jede za Ondrou spousta vlčáků, Eder, Bö, Bailey. Jde mu o každou vteřinu.“Kouč mužů Michael Málek, navenek nejklidnější, stojí s rukama v bok, nemluví. „Zato uvnitř jsem pořádně nervózní.“
Moravec se rve, ale cítí, že mu síly docházejí. „Sprint a stíhačka byly běžecky jiná lambáda,“poví. Protne cíl, otočí se na tabuli a vidí, že je první o 17 vteřin před Fourcadem.
Domácí Eder si naděje odstřelí, potom je na závěrečné položce Johannes Bö. Český biatlonista pozoruje Norovu rychlopalbu a glosuje: „To je totální blázen, nakropil to tam nehorázným způsobem.“Nicméně poslední terč Böovi nezbělá.
„Já snad vážně budu mistr světa,“nevěřícně říká Moravec. „Nikdo další už tam snad není.“
Mé pocity? Je to pade na pade
Nemá v tuto chvíli informaci, že na trati je s číslem 100 stále Lowell Bailey, dosud třikrát neomylný.
Hamza to naopak moc dobře ví. „Tak už jen Lowell,“říká.
K českým trenérům zamíří francouzský kouč a gratuluje. Reportér německé ZDF se přichází zeptat: „Mluví Ondrej anglicky?“Ano, mluví. Svět vyhlíží nového šampiona.
Jenže Bailey, 35letý chlap, který už loni chtěl končit a být s rodinou a který má v týmu USA českého servismana Petra Garabíka a napůl českého poradce na střelbu Matta Emmonse, ustojí drtivý tlak nervů. Ani na poslední stojce se nemýlí.
„Pozor, má teď na Ondru jen šest vteřin,“vykřikne Rybář, když Američan opouští střelnici. „Už toho má plný zuby. Bude to drama.“
O svém posledním kole Bailey po závodě pronese: „Připadalo mi, že má čtyřicet kilometrů.“
Oči všech zainteresovaných hltají mezičasy. Na dalším je Američanův náskok pouhé čtyři vteřiny. Pak jen 2,8. A na metě 18,9 kilometru jen desetina vteřiny!
Dopadne to, uvěří Češi. Ne tak Moravec. Připomíná: „Já byl ke konci totálně kyselej, přechody i sjezd ke stadionu jsem neměl dobré.“
Garabík na kopci nad stadionem prohlásí: „Teď Lowellovi můžou pomoci jen rychlé lyže.“A on je má.
Moravcovy emoce v cíli jezdí jako po horské dráze, nahoru dolů. Vyjde mi to? Nevyjde? Už to ví. Směšné 3,3 vteřiny rozhodují proti němu. Pohodí hlavou, usměje se. Veterán Bailey jásá, dočkal se první medaile z mistrovství světa a hned zlaté! Utíká k němu manželka s dcerkou Ophelií. Garabík září: „Mně je jedno, že jsme porazili Čechy, důležité je, že jsme porazili všechny. Jakákoliv medaile by nám stačila, ale zlato je třešnička. A Lowell si ho zasloužil.“
Česká enkláva slaví čtvrtou medaili z Hochfilzenu. Moravec zvažuje, zda vyhrál stříbro, nebo zrovna ztratil zlato. „Mé pocity jsou teď pade na pade. Byl jsem vysněnému zlatu strašně blízko. Ale je to placka z mistrovství světa, to se počítá.“
Bailey líčí, jak v Hochfilzenu závodil před 17 lety na juniorském šampionátu – a pořád je tady. „Je nádherné, když se v pětatřiceti dočká své první medaile,“uzná Moravec. Jemu je 32 let. Stále má čas. A stále ani toto mistrovství nekončí.
Pro Baileyho, plujícího na zlatém oblaku, už klidně skončit může. Ještě půl hodiny po tiskové konferenci vypráví a vypráví. Jeho malá Ophelie v náručí maminky zase usíná.