Do školy s traumatem a bez němčiny

Mezi přibližně 1,2 milionu osob, které do Německa přišly v posledních dvou letech během migrační krize, je také 300 tisíc dětí a mladistvých, kteří se od loňského roku zařazují do běžné školní docházky. Učitelé si ale stěžují na to, že na takový nápor nejsou připraveni a že nemají dostatečnou podporu státu.

„V praxi se ukazuje, že druhý stupeň integrace, kterým je převedení těchto dětí z různých integračních a jazykových kurzů do běžné školní docházky, naráží na masivní problémy a nedostatky,“říká předseda odborové organizace středoškolských učitelů Heinz-Peter Meidinger. Učitelé podle něj mohou tento „obrovský úkol“jen těžko zvládnout.

Noví žáci často neumějí německy a nemají základní studijní návyky. Stát sice pořádá například dvoudenní kurzy pro učitele na téma, jak pracovat s traumatizovanými dětmi, podle mnohých ale není jejich efekt výrazný.

„Vůbec jsem nevěděla, jak se zachovat, když například do třídy přišla desetiletá bezproblémová německá dívka a začala křičet: Nesnáším Alláha! Nebo když se syrská dívka stejného věku odmítá bavit s ostatními spolužáky, kteří se snaží, a neustále opakuje: Nikdo mě nemá rád,“popisuje pro časopis Spiegel své zkušenosti ze školy nedaleko Magdeburku pětatřicetiletá učitelka Susanne, která nezveřejnila své celé jméno.

Podle psychologa Franka Neunera je dvacet až třicet procent dětí migrantů a běženců traumatizovaných. V důsledku toho pak podle něj mají problémy se soustředěním a mohou být ke svému okolí agresivní.

Stát sice zřídil nové třídy a najal více učitelů, podle Meidingera se tím ale problém zdaleka nevyřešil. Složitá je také situace ve velkých městech. V hustě obydlených oblastech se totiž děti migrantů hlásí do škol, které mezi většinovou populací nejsou tak oblíbené, a mají tedy volná místa. „Tím ale vzniká nebezpečí další sociální a etnické segregace vedoucí ke vzniku ghett,“dodává Meidinger.