Krásně a při zemi
Mohlo by se zdát, že centrum města a přízemí činžovního domu nejsou ideální pro rodinu s dětmi. Josefina Bakošová ovšem v nově zrekonstruovaném bytě oceňuje inspirující výhled do ulice a propojení se zahradou ve vnitrobloku.
Hledání optimálního bydlení trvalo Josefině s Petrem několik let, jednu dobu zkoušeli i malou chatku za Prahou. Představa o životě na venkově ale nesplnila očekávání, a tak se brzy vrátili do města, žili v podnájmech a rodina se mezitím rozrůstala. Nakonec se ,našli‘ ve funkcionalistickém domě ze 30. let. Když bylo dceři Františce pět let, objevili byt na Vinohradech, ve čtvrti, kde Petr kdysi bydlel. „Zavolala jsem makléřce, ale reakce byla hodně negativní: „Nic pro vás, nebude vás to zajímat.“To je ale neodradilo, ba naopak. Šli se hned podívat. A co je okouzlilo na první pohled? Domácí dílna, kterou předchozí nájemník postavil přímo na terase.
V domě už zůstali, ale protože 80 m2 časem nestačilo, tak se pětičlenná rodina nedávno stěhovala do přízemí do většího bytu. Ten bylo potřeba částečně zrekonstruovat, což trvalo půl roku. Trochu se hýbalo dispozicí, tam kde býval přijímací salon, je dnes kuchyň, místo toalety pracovní místnost. „Bydleli jsme během stavby nahoře. Práce se ovšem zpozdily a na náš byt čekali noví nájemníci. Museli jsme proto jít na staveniště, řada věcí se dodělávala za pochodu. Od přízemí nás většinou všichni zrazovali, ale nemáme s tím problém. Není tu tolik světla jako v pátém patře, ale v létě neřešíme horko,“konstatuje Josefina.
KDYŽ MÁ DOMOV ,VEJŠKU‘
„Bydlí tu úžasní lidé, kteří se starají o dům, je tu hodně rodin s dětmi, pořádáme dokonce společné večírky,“pochvaluje si Josefina. Vzdáleně ji to tu připomíná historické centrum Prahy, v němž vyrůstala. V 80. letech tam byly sice oprýskané domy, ale také klid, obchůdky a typické hospody. Doma měli vysoké stropy, pocit volnosti a prostoru. „Pořád jsem s tím otravovala, tak Petra napadlo, že bychom mohli stropy odkrýt a tím zvýšit. Nejdřív udělal sondu do železobetonového stropu, pak jsme odstranili rákosový podhled a omítku. Báli jsme se, že když to sundáme, bude všechno ze shora slyšet, ale naštěstí se to nijak nezhoršilo,“dodává Josefina. Pak stačil jen nátěr lakem, aby se beton nedrolil. Díky repasi se povedlo uchovat několik původních prvků – radiátory, parkety a dveře.
V ložnici Josefina stopla malování v momentě, kdy se seškrabávala několikátá vrstva staré výmalby. Stěna najednou připomínala fresku a místo nové malby ji ozdobily choroše neboli porcelánové 3D objekty od výtvarnice Evy Pelechové. „Zvykla jsem si tu. Baví mě přízemí, ráda totiž pozoruji život na ulici, jednu dobu jsem se věnovala i street artu. Petr to tak nemá, proto udělal světelnou vychytávku. Do oken obýváku a ložnice osadil zářivky. Při rozsvícení fungují líp než záclony, které stejně nemám ráda. Místo záclon můžeme použít i fotografické srolované pozadí nad oknem,“připomíná Josefina.
ZŮSTANE TO V RODINĚ
Dětský pokoj je v části bytu obrácené do dvorního traktu. Obyvatelé domu společně udržují menší zahradu s hřištěm, pořídili trampolínu. Manželé při rekonstrukci nahradili stávající okno francouzským. Na jaře pořídí ještě schůdky, aby děti mohly rovnou ven na zahradu. Věkový rozdíl mezi nejstarší a nejmladší ze tří dcer je deset let. Přesto bydlí v jednom pokoji a ,nepřekážejí si.‘ Rodiče netradičně vyřešili spaní, a to na ochoze do ,L‘, podél dvou stěn. Čemu se budou věnovat dcery, až dospějí, se neví. Nicméně v genech mají nadání a doma okolo sebe umění a design. Tatínek je designér, maminka módní návrhářka, navíc z umělecké rodiny. V bytě je proto několik obrázků a plastik, které připomínají práci dvou generací předků. Josefina si zase před deseti lety otevřela vlastní obchod Harddecore. Původně vystudovala loutkářství a kostýmní výtvarnictví na DAMU. Dnes se věnuje módě a navrhuje autorské kolekce, nejnověji dětské kabelky pod značkou Pepieta.
„Petr vymyslel úpravy dispozice. Zvolil jednoduchý základ, kombinoval bílou, šedou a dřevo, které má hodně rád, vyhrál si