Symbol švýcarského perfekcionismu

Už mnohokrát jsme se přesvědčili, že každá designová ikona nemusí vzniknout pod rukama designéra. Příkladem může být jeden švýcarský nožíř, který založil malou a v počátku neambiciózní manufakturu a pojmenoval ji po své matce. Zásluhou jeho potomků vznikl

Karl Elsener se narodil v polovině devatenáctého století v Zugu v kantonu Schwyz. Vyučil se nožířem a zdálo se, že ho čeká budoucnost coby majitele krámku s noži a nářadím. Po škole ale strávil několik let na cestách a do rodného Zugu se vrátil s myšlenkou založit vlastní manufakturu na výrobu nožů. S velkou podporou své matky Victorie nakonec otevírá fabriku ve městě Ibach, kde část švýcarského (nejen) nožířského impéria sídlí dodnes.

NŮŽ S VÝVRTKOU PRO DŮSTOJNÍKY

Výroba nožů se rozjíždí skvěle – i díky Karlovu smyslu pro marketing. Místo aby se snažil svou konkurenci potopit, zakládá roku 1891 nožířskou asociaci. Ve stejném roce se stává oficiálním dodavatelem nožů pro švýcarskou armádu, což mu zajišťuje pravidelný odbyt i přísun tržeb. Ale také velkou zodpovědnost. Švýcarská armáda, dodnes proslulá propracovaností své výstroje, se spokojí jen s nejvyšší kvalitou. Je to ale jedna s nejlepších reklam, jakou si Elsener může přát. O pár let později navrhuje inovovaný nůž pro švýcarské důstojníky. Kromě klasické střenky, vrtáku, šroubováku a otvíráku na konzervy obsahuje navíc malý nožík a vývrtku. Tělo nože bylo z odolného dřeva, ale mělo už charakteristický oválný tvar i znak s helvétským křížem. Nůž si nechává patentovat a zanedlouho se už může těšit na další velkou objednávku od armády.

Počátkem dvacátého století Elsenerovi dochází, že jeho, nyní už velmi známá firma, potřebuje zapamatovatelné jméno. Vybírá bez váhání – společnost pojmenovává Victoria. Jde o jméno jeho matky, která mu v začátcích podnikání velmi pomohla, které má ve svém významu navíc skryto vítězství. S vynálezem nerezavějící oceli a jejího francouzského označení acier inoxydable pak vzniká nový název Victorinox, který nože nesou dodnes. Karl Elsener je v té době už tři roky po smrti, vedení firmy převzal jeho syn Carl. Zavádí automatizovanou linku, zvyšuje výrobu a rovněž připravuje dodávky pro armádu před druhou světovou válkou. Švýcarsko v ní zůstává neutrální, ale to nic nebrání rozšíření nožů do celého světa.

SUVENÝR, KTERÝ DOBYL SVĚT

Může za to opět armáda, ale tentokrát ta americká. Vojáci nasazení v Evropě kupují švýcarské nože ve velkém a vozí je domů jako suvenýr. Carl Elsener si tohoto trendu všímá a přizpůsobuje mu nový firemní marketing: snaží se nůž dostat do povědomí turistů, o které malý alpský stát nemá nouzi, a zařadit ho vedle hodinek na pozici jednoho ze symbolů země, a tedy i ideálního suvenýru. Jeho tah vychází na jedničku: nože, opatřené už od dob jeho otce švýcarským znakem, dostávají navíc elegantní tělo z leštěného tvrzeného plastu v tmavočervené barvě a stávají se symbolem kvalitní švýcarské práce.

„Odvezte si s sebou domů kus Švýcarska,“hlásají reklamy v obchodech značky Victorinox. A turisté poslouchají. V padesátých letech se do čela firmy staví Carl Elsener III., který z ní dělá světově proslulou značku. Dnes firma vlastní celkem pět fabrik. Kromě nožů vyrábí i hodinky, má vlastní kolekci oblečení, a dokonce i parfémů. Kromě toho je i vlastníkem zdánlivé konkurence – výrobce obdobných armádních nožů Wenger. Oválný červený nožík je ale dodnes nejprodávanějším produktem značky, zároveň ikonou, kterou zná celý svět. Kromě mnoha designových ocenění se stal inspirací pro tvar flakonu jedné z vůní i symbolem oslav 130. výročí značky, které nezahájil nikdo jiný než Carl Elsener IV. – ředitel firmy a pravnuk jejího zakladatele a designéra ikonického nožíku.