Lukáš Bauer uzavřel vrcholovou kariéru
V posledním individuálním závodě na MS skončil Lukáš Bauer devatenáctý
Když před osmi lety projížděl na stejném místě cílem závodu, dotkl se lyžařského nebe. Český běžec na lyžích Lukáš Bauer zrovna ve finském Lahti zvítězil v dalším závodě Světového poháru a udělal rozhodující krok k zisku křišťálového glóbu.
„Pamatuji si to. Po té výhře už mě nikdo nemohl v celkovém pořadí Světového poháru ohrozit. Jsou to hezké vzpomínky,“říkal krátce před posledním individuálním závodem své kariéry. Vybral si pro něj scénu z největších: mistrovství světa.
Lépe než v Ruce
Cítil se skvěle, vracela se mu i pověstná závodnická jiskra, povzbudila ho především finální příprava doma na Božím Daru. „Tam jsem si super zatrénoval,“byl spokojený dvojnásobný olympijský medailista. Přesto byl nervózní, jak jeho rozlučka s vrcholnými lyžařskými akcemi dopadne.
„Přál bych si skvělé umístění. Byl bych rád, kdybych dopadl lépe než v Ruce,“stanovil si cíl. V jiném ze známých finských lyžařských středisek skončil v listopadu ve Světovém poháru na stejné distanci a stejnou technikou, tedy na 15 kilomet- rů klasicky, na hraně třetí desítky.
Dokáže to? Ano, lyžařská legenda se loučí 19. místem. Tentokrát se Bauerovi hlavou nehnaly opojné myšlenky z vítězství, byl snad i mírně zklamaný. Nicméně obstál. Ve špičkové konkurenci, které kralovali Fin Iivo Niskanen a Nor Martin Sundby, se neztratil.
Kdo Bauera aspoň trochu zná, hned věděl, že český závodník nebude zcela nadšený. „Jsem maximalista,“řekl o sobě opakovaně. Vždy chce plnit své cíle, byť byly sebenáročnější. Kromě toho, že chtěl v Lahti dopadnout lépe než v Ruce, měl ještě jedno přání. Pokud možno skončit v Top 10. „Budu velmi spokojený, když se dostanu do nejlepší desítky,“prohodil předtím než se naposledy v kariéře postavil na start závodu jednotlivců na velkém podniku.
A pak vyrazil. Nejelo se mu tak dobře, jak očekával. Nevyhovoval mu sníh na jinak oblíbené trati. Rychle nabíral ztrátu a již brzy bylo jasné, že poběží nikoliv o nejlepší desítku, ale o dvacítku.
Srdce bojovníka
První okruh Bauer rozeběhl volněji, ve druhém ovšem zrychloval a ukázal přednost, která jej zdobila celou kariéru. Pokud Bauer něčím byl, tak obrovským bojovníkem. Dokazoval to na tratích i v přípravě. Srdnatě se rval se soupeři, i když zrovna neměl špičkovou formu, překonal několik nepříjemných zranění. Právě ta mu zhatila původně plánovanou rozlučku, loni chtěl mávat zaplněným tribunám v Novém Městě na Moravě. „Nevyšlo to podle plánu. Měl jsem dvě těžká zranění, obě se zlomeninami,“vzpomínal. A tak přišel plán B, oblíbené Lahti. Místo, kde kdysi poprvé stál na stupních vítězů ve Světovém poháru.
Místo, kde několikrát zvítězil. Ideální scénář pokazila rozbředlá trať. „Bylo to hodně hrabavé, asi jako když jedete na kole na písku. Musíte s citem a ne do toho prát, jako když máte zmrzlou stopu. Na začátku jsem ztratil docela dost, než jsem se dostal do tempa,“říkal v České televizi.
Nevzdal se. To není jeho styl, 19. místo je solidní rozlučkou pro devětatřicetiletého lyžaře. Za vítězem zaostal o více než dvě minuty, stal se jím k radosti domácího publika Niskanen.