NA PÁRTY S KRÁLIČÍMI OUŠKY

Firmy jí posílají oblečení, kosmetiku, auta, poukázky do restaurací, letenky. Platí jí za to, že se o nich zmíní na internetu. Nejúspěšnějí česká módní blogerka žije v dokonale nablýskaném světě. Ale dobře ví, že se pod ním skrývá trochu špíny.

Co říkáte, když máte uvést, jaká je vaše profese? Profesionální blogerka. Těm, kteří se ve světě internetu moc nepohybují, říkám, že píšu o módě.

Spousta dívek se fotí v různém oblečení a zveřejňuje snímky na internetu, ale jak se stalo, že se tím živíte? Boom blogů přinesl mimo jiné to, že firmy pochopily, že můžou blogerky využívat jako tváře svých produktů a značek. Ve finále přišly na to, že spolupráci už dál nejde jen barterovat, to znamená dávat nám své produkty a očekávat za to, že o nich budeme psát. Začaly nám platit. Vy jste ovšem první česká módní blogerka, které za to začaly platit tak, že se to stalo vaší prací na plný úvazek. Jak se to podařilo? Myslím, že jsem jiná než ostatní blogerky. Jako první jsem začala psát o českých návrhářích. Vždycky jsem si hlídala portfolio firem, se kterými jsem navázala spolupráci, a od začátku jsem si držela svůj styl. Zároveň jsem měla štěstí na lidi, které jsem v oboru potkala, dostala jsem velké množství zajímavých nabídek. Ty by ovšem bez adekvátního chování nepřišly. Chce to pokoru a slušné vystupování. Roli hrála i ta časová souhra. Zkrátka jsme začaly být pro firmy viditelné. Obyčejné holky, které se zajímají o módu, jsou pro

čtenáře důvěryhodné a firmy si uvědomily, že toho můžou využívat.

Jaké byly začátky?

Když jsem před šesti lety začínala, měla jsem pocit, že vlna blogů už je rozjetá. Že je pozdě začínat. Ale když jsem si české módní blogy četla, říkala jsem si, že bych to chtěla dělat trochu jinak. Blogerky často přejímaly vzory článků ze zahraničních blogů, čímž ztrácely originální obsah. To se děje dodnes i na YouTube. Nakonec mi pomohla máma. Řekla, ať o tom přestanu jen mluvit a blog už konečně založím.

Dobře, dejme tomu, že si píšu něco na internet o módě, ale co dál? Jak se o mně lidé dozvědí?

Chce to velkou trpělivost. Zpočátku je třeba blog propagovat na Facebooku a sociálních sítích. Například tím, že komentujete blogy, které už jsou známější. Dáte tam komentář a čtenář v něm najde odkaz na váš blog. Řekne si, aha, ta má taky blog, tak si ho rozkliknu. Tak se to šíří dál. Pomalu.

Kolik lidí musí blogerku sledovat, aby dosáhla magické hranice, od které jí firmy začnou nadbíhat?

Není přímo hranice, ale dá se říct, že blogy s návštěvností nad sto tisíc měsíčně jsou pro firmy zajímavé. Na druhé straně, když už pak jste v určitém postavení, objevujete se v médiích, čísla přestávají hrát hlavní roli. Podstatná je však nejen návštěvnost blogu, ale i to, že je blogerka na Instagramu. Ten má poslední dva tři roky velkou popularitu. Když tam v této branži není, škodí sama sobě.

INTERNETOVÁ MÓDNÍ KRÁLOVNA INA T.

NEPŘEDSTÍRÁM, ŽE JSEM SI AUTO KOUPILA. NELŽU Vzpomínáte si na moment, kdy vám poprvé přišla nabídka na nějakou odměnu?

No jistě. To bylo velké nadšení. Kosmetická firma mi nabídla nějaký produkt za to, že o něm napíšu. Byla jsem šťastná, že mě konečně někdo objevil.

Takže podstata je, že vám firmy posílají produkty, vy o nich píšete, že je používáte a že jsou dobré, čímž firmy předpokládají, že si je koupí i další ženy, které čtou váš blog?

No, to se dostáváme právě do momentu, kdy může nastat problém. Záleží na tom, jak si kdo spolupráci s firmami nastaví. Na začátku, když to byl jen koníček, jsem si říkala: No jo, tak oni určitě očekávají kladnou recenzi. A některé firmy rovnou s nabídkou psaly, že jim mám zaslat předem náhled článku, aby věděly, jestli tam bude pro ně vše v pořádku. Nakonec to vykrystalizovalo tak, že když mě někam pozvou, píšu jim, že mají počítat s tím, že když nebudu spokojená, mám právo to napsat. Přistupují na to. Teď mě takhle pozvali do jednoho krásného resortu v Tatrách. Věděli, že tam mají vše v pořádku, takže na tuto podmínku přistoupili. Nastavila jsem si to tak, že nebudu lhát. Čtenáři to poznají, přestanou blogerce věřit a důvěra by se těžko vracela zpátky. Za to žádná spolupráce nestojí. A že jsem jich už odmítla.

Takže vás firmy zvou i na dovolené? Kam ještě?

Nedávno jsem byla na pařížském týdnu módy. To byl splněný sen. Kosmetická firma mi zaplatila vše, od letenek přes taxíky po večeře. Dostala jsem od ní pozvánku na haute couture, mohla jsem do backstage, sledovala jsem tam nejlepší světové návrháře přímo při finálních přípravách přehlídky. Přitom na haute couture se člověk běžně nedostane, tam se vstupenky ani nedají koupit. Je to akce jen pro vybrané pozvané hosty. To byla jedna z nejkrásnějších nabídek.

Co ještě?

Když jste lifestylový bloger, zajímáte všechny značky, od jídla po oblečení. Takže chodí nabídky na potraviny, na jídlo v restauracích, na zásilkové služby s jídlem. Teď jsem ambasadorkou nového modelu Audi, tak jsem ho dostala na užívání.

Takže na svůj blog, Instagram a Facebook dáváte fotky, jak jedete v tom autě, a za to v něm můžete jezdit?

Ano, ale píšu tam, že ho mám půjčené. Nepředstírám, že jsem si auto koupila. Nelžu. U některých blogerek vidím, že přijmou to, co mi také bylo nabízeno, ale nepřiznají to a tváří se, že si to koupily.

Například?

V poslední době se roztrhl pytel s nabídkami na plastické operace. To mě poněkud šokovalo. Zkrátka nová prsa za článek o tom, jak se dělají nová prsa. To je, co? To se nám to rozjelo. Nejhorší na tom je, že to funguje. Jedna devatenáctiletá youtuberka si prsa opravdu nechala udělat. Poznala jsem, že využila stejné nabídky, která přišla i mně. Jen nenapsala, že to je barterový obchod. Takže čtrnáctileté holky, které ji sledují a obdivují, podlehnou dojmu, že je normální nechat si udělat nová prsa. Strašné, ne?

Souhlasím...

Proto na blog píšu i o této stránce světa sociálních sítí. Snažím se upozornit na to, že podléhání iluzím může být pro mladé dívky až nebezpečné.

Opravdu blogerky dostávají přímo takhle natvrdo nabídky na nová prsa?

Značně jich přibylo. Ale nejde jen o prsa, můžeme si vybrat. Třeba odsátí nevím čeho všeho.

Mně na tom přijde děsivé hlavně to, že to někdo nabízí mladým holkám. Chápala bych, kdyby cílovou skupinou byly padesátnice, ale hezké mladé dívky?

Moje čtenářky jsou ženy kolem třiceti i výš. Ty už se dokážou rozhodovat, vědí, co chtějí. Ale patnáctileté holky jsou na všechno, co se týká vzhledu, velmi citlivé. Proto jsou cílovou skupinou. Firmy si z nich vytvářejí zákaznice. Když si nechají udělat nová prsa v devatenácti, je pravděpodobné, že si po dítěti nechají udělat opět nová. A později znovu. Budou na to zvyklé, bude jim to připadat normální.

VÍTE, CO JE FASCINÁTOR? Jaký vlastně je svět blogů a Instagramu? Nakolik to je iluze, uměle vytvořená pohádka, která ve čtenářkách vyvolává zmatek z toho, že samy tak dokonalý život nevedou?

Beru to tak, že ženy chodí na Instagram či blog, aby se zrelaxovaly. Chtějí tam vidět pěkné, příjemné věci. Na druhé straně cítím, že mi ten virtuální dokonalý svět v něčem nevyhovuje. Proto se na blogu snažím psát upřímně. O tom, jak mi vadí to ovlivňování vnímání krásy, jak je pro mladé dívky nebezpečné, když propadnou plastikám a touze po štíhlosti. Mám určitou zodpovědnost, a proto se snažím čtenářkám připomínat, že ne vše, co na internetu vidí, je pravda.

Nakolik jsou fotky na Instagramu vylepšené?

Hodně jich prochází filtry, díky nimž vypadá pleť lepší. Používají se i další aplikace, například na zeštíhlení. Vím, že mnohé slečny ve skutečnosti nevypadají tak jako na svých snímcích. S fotkami se dělají kouzla.

Nakolik kouzlíte vy?

Kouzlím se světlem. Ale dál si už říkám, že by nešlo o kouzlení, ale o lhaní.

Býváte zařazována mezi nejlépe oblékané Češky, taky jste nazývána českou Lady Gaga. Prý k tomu přispělo, že nosíte fascinátory. Mohly bychom si ujasnit, co je to?

Označení česká Lady Gaga mi úplně nevyhovuje, ale zřejmě jsem zpočátku pro některé lidi byla poněkud extravagantní, tak mě potřebovali někam zařadit. Fascinátor je běžné označení pro ozdobu hlavy. U nás je však těžko k sehnání. Kupovala jsem si je v zahraničí. Jednu dobu jsem se tím odlišovala, ale už je to pro mě uzavřená kapitola. Řekla bych to tak: Už jsem je vynosila.

Viděla jsem fotku, kde máte na hlavě obrovské třešně. To byl fascinátor?

Ano. Nebo třeba velký pták. Nosí se na zvláštní akce jako koňské pólo, koktejly, přehlídky. Díky fascinátoru jsem se vlastně seznámila s Liběnou Rochovou a skončilo to tím, že jsem se stala tváří její značky, což je obrovská pocta.

Povídejte, prosím...

Byla jsem před pár lety pozvána na párty k zahájení Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku. Vzala jsem si fascinátor ve formě králičích oušek s krajkou přes oči. Všichni tam na mě koukali jako na blázna. Cítila jsem se poměrně nekomfortně, ale říkala jsem si, že to zvládnu a ještě chvíli pobudu. Těsně před odchodem za mnou přišla paní

TO MĚ PONĚKUD ŠOKOVALO. NOVÁ PRSA ZA ČLÁNEK O TOM, JAK SE DĚLAJÍ NOVÁ PRSA. TO JE, CO? TO SE NÁM TO ROZJELO.

Rochová. Říkala: Vy vypadáte skvěle, přesně tak se má na párty chodit, to je super... Já ani nedýchala. Pořád jsem jí děkovala. Říkala jsem, že si jejího názoru velmi cením. Povídaly jsme si a zeptala se, čím se živím. Řekla jsem jí, že jsem módní blogerka, ona na to, že se na můj blog podívá.

Co bylo dál? Další den jsme se viděly na přehlídce. Říkala, že se jí blog líbí, a pozvala mě na UMPRUM podívat se, co dělají její studenti. Tak jsem pak napsala o jejich projektu a fotila jsem tam. A přestože to paní Rochová nedělá, nabídla mi, že si můžu na nějakou akci půjčit něco od ní. Přešlo to až v to, že šila něco přímo pro mě a nabídla mi, abych se stala tváří její značky. Takže já, obyčejná blogerka, jsem dokonce šla na její přehlídce. Teď když jdu na nějakou akci, kde se klade důraz na outfity, nosím její věci. To je pro mě největší úspěch. O něčem takovém jsem ani nesnila.

Co je to za akce, kde se klade důraz na outfity? Abychom si udělali jasno, kam všude vás zvou. Například Ples v Opeře, přehlídky a doprovodné akce Mercedes-Benz Fashion Weeku, Moët party na karlovarském filmovém festivalu, Czech Grand Design, Designblok a podobně.

A kupujete si tedy vůbec něco sama, nebo jste zásobována firmami tak, že není nutno? Z toho, co firmy nabízejí, bych už přežila. Ale zakládám si na tom, že si stále určité věci kupuju sama. Nepíšu kosmetické firmě, se kterou spolupracuju, že mi došel make-up, ale klidně si ho jdu koupit. Dělám to kvůli sobě i čtenářkám, abych jim nelhala. Pokud mám nějakou značku opravdu ráda, tak mi přece stojí za to, abych za ni utratila peníze.

ZAVALENI OBLEČENÍM

Taky vás oslovilo nákupní centrum, abyste tam svým čtenářkám radila s nakupováním, že? Ano. Byla to akce před Vánocemi, ale měla úspěch, tak ji opakujeme. Zpočátku jsem měla obavy, jaké to bude, potkat čtenářky naživo, abych je nějak nezklamala. Teď mě to baví. S některými jsem dokonce navázala přátelství. To, že jim můžu pomoct najít jejich styl, je pro mě příležitost vrátit jim jejich přízeň. Co se týká stylingu, setkávám se