Na Srí Lance už vědí: široká čínská náruč může i dusit
Ostrov na jihu Asie otevřel dokořán dveře čínským investicím. Teď mají mnozí strach, že jejich země se potichu stává čínskou kolonií.
Začalo to slibně. Po roce 2005 se nově zvolený srílanský prezident Mahinda Radžapaksa – podobně jako později Miloš Zeman – zničehonic stal nekritickým obdivovatelem všeho čínského a usmyslel si, že právě čínské investice budou spásným nástrojem pro vzestup jeho země. Logiku to mělo, což o to. Chudý ostrov se v té době ještě potýkal s krvavým povstáním tamilských Tygrů (čínské zbraně následně silně přispěly k definitivní porážce separatistického hnutí) a peníze potřeboval jako sůl.
A finance skutečně začaly z Pekingu proudit. Z hlediska čínských ambicí to byla skvělá příležitost, jak se uhnízdit hned na prahu mohutné Indie, dlouhodobého rivala říše středu.
Z velkého snu o prosperitě se však pomalu stává noční můra. Čínské velkopanské chování na Srí Lance totiž v mnohém připomíná někdejší západní kolonizátory. Ruku v ruce s investicemi sílí i čínský politický vliv a mnozí na ostrově pochopili, že široká čínská náruč může být i škrtící. Mohutná očekávání vystřídaly obavy z čínské dominance. „Už je to skoro sedmdesát let, co jsme získali nezávislost. Nechceme teď vyměnit naši svobodu za cizí peníze,“uvedl v místním tisku poslanec D. V. Čanaka, který pomáhá organizovat protičínské demonstrace.
Číňané v převážně buddhistické zemi pomohli vybudovat leccos. Dálnici, mezinárodní letiště (mimochodem prý jedno z nejméně vytížených letišť na světě), přístav, kriketový stadion nebo kongresové centrum (kde se však mnoho kongresů neodehrává).
Čínské úvěry ovšem znamenaly, že dluh země vůči říši středu začal šplhat k deseti miliardám dolarů. Před dvěma lety pak Radžapaksa prohrál volby, do prezidentského křesla usedl Maithripala Sirisena a rozvojové projekty za účasti Číny značně zpomalil. Ostatně, dostal se k moci i proto, že svého předchůdce na mítincích kritizoval kvůli tomu, že si ho Číňané omotali kolem prstu.
Jakmile se však Číňané jednou zachytí drápkem, můžete je vyhodit dveřmi a oni vlezou zpátky oknem. Nyní se období masivního čínského budování znovu vrací v ještě megalomanštější podobě. Čína totiž mezitím získala na srílanské politiky pořádnou páku – dobře, ale jak nám splatíte svoje dluhy?
Propukly protesty
Na jihu ostrova, v okolí dosud poklidné Hambantoty, chce Čína nyní na šedesáti kilometrech čtverečních postavit obří obchodní a průmyslovou zónu. Místní už jsou však přece jen poučenější. Letos v lednu poté, co vláda dohodu zveřejnila, propukly násilné protesty. Lidi nejvíce pobouřilo, že úředníci odsouhlasili pronájem přístavu v Hambantotě čínské státní firmě na devětadevadesát let.
„Žádné zpátečnické síly nemohou ukončit spolupráci mezi Čínou a Srí Lankou,“pronesl na adresu protestujících čínský velvyslanec v Kolombu I Sien-liang během ceremoniálu, který zahajoval práce na nové průmyslové zóně. Během jeho projevu rozháněli policisté demonstrující vesničany a buddhistické mnichy. „Pokud vše půjde dobře, Čína by do pěti let měla investovat pět miliard dolarů a vytvořit sto tisíc pracovních míst,“dodal velvyslanec.
Srílančané jsou zmatení a rozpolcení. Zatímco někteří lídři chtějí vidět dohodu jako velkou příležitost pro rozvoj místní ekonomiky, dosud do značné míry tažené jen čajem a turistikou, jiní v ní spatřují spíše negativa a chápou ji jako smlouvu s ďáblem. Zdaleka nejde jen o ekologické dopady. „Zdejší lidé se obávají, že čínská expanze v konečném důsledku povede k čínské kolonizaci naší země,“říká poslanec Čanaka.