EMANCIPACE

V magazínu, který vyšel před dvěma týdny, napsaly dvě redaktorky svůj názor na emancipaci žen. Scarlett Wilková psala PROTI ní, Jana Ciglerová PRO. Ohlas čtenářů a čtenářek byl značný, zde zveřejňujeme část jejich příspěvků.

Úryvek z filmu, kde figuruje pan Menšík a paní Zázvorková, mě neskonale pobavil. Obzvláště závěr, kdy tento „řád věcí“mohl vyhovovat jen jednomu z toho páru a Stella to nebude. Díky za zlepšení nálady. Takže milé dámy, děkuji za velice trefný článek, který se týká reality všedních dnů. Někdy se však v dnešní době trošku ztrácím, protože co je vlastně dobře? A co je mužské a co ženské? Odpověď jsem ve svém životě stále nenašla. Výsledek je, že jsem stále svobodná, bezdětná, a to i na prahu téměř čtyřicítky. Zda to je dobře, to nevím. ZLATA KINČLOVÁ

Paní Ciglerová, jste přesně ten prototyp ženy, která má evidentně problém se svou vlastní identitou a potažmo s rolí ženy, manželky a matky. Stavějte si tedy sama dům, zatímco váš muž bude krmit dítě, přezouvejte si sama kola u svého rychlého auta, zatímco váš muž si bude hrát s dítětem na písku, tahejte si auto ze sněhové závěje, zatímco váš muž bude číst v teple auta pohádku dítěti. Muž i žena jsou prostě předurčeni na rozdílné aktivity, role, výzvy a úkoly. DAVID TOMES

Ti největší bojovníci a bojovnice za genderovou rovnost tuto činnost vyvíjejí jen tehdy, jsou-li členy organizace, která je štědře dotovaná ze státního rozpočtu, oni jsou za svoji činnost slušně honorováni, a často tato genderová idea není jejich vlastním názorem, za nímž by si stáli. Zářným příkladem je ministryně práce a sociálních věcí paní Michaela Marksová. Tato paní před lety, když byla ještě pracovnicí organizace Gender studies, uveřejnila v MF DNES desítky článků na téma rovnosti pohlaví a nutnosti, aby státní organizace nediskriminovaly to či ono pohlaví. Když jsem zhruba před dvěma lety s jejím ministerstvem i s ní samotnou korespondoval na téma diskriminace mužů – otců početných rodin oproti ženám při odchodu do důchodu, najednou na své dřívější teze zapomněla. Myslím, že kdybych byl transsexuálem, to by se státní orgány včetně paní ministryně hodně snažily, aby mi svým přístupem ani vlas nezkřivily. PAVEL ŠIMEČEK

Paní Ciglerová, článek jsem z časových důvodů nedočetl do konce. Mohla byste mi jednou, pokud možno krátkou větou napsat, co vám na mužích vadí? JIRKA ŠOSVALD

Přestože nebo právě proto, že jsem žena, bojuji za muže. Protože ženy poslední dobou stále častěji ubližují ženám. Protože unisex je slepá kolej. A militantní feminismus postrádá jakýkoliv smysl. Bojuji, kudy chodím, za své právo zůstat ženou, která je především matka a teprve potom třeba zaměstnanec. Zaměstnankyně – abych neurazila. A být maminkou není potupa, ale výsada. Některé z nás si na tuto výsadu počkaly dlouhá předlouhá léta. Jiné po ní bolestně touží marně. Jiné se chovají ke svému okolí hezky a mateřsky, aniž by musely nutně být matkami biologickými. A od toho jsou holky na světě. Ne od toho, aby byly schopné, tvrdé a mužné. Bylo by dobré nezabírat mužům každou profesi. Přijetí skutečnosti, kdo jsem a co jsem, je pro prožití hezkého života věc nezbytně nutná. Nejsem muž, jsem žena. Nechci mužské vlastnosti, mužské vousy, mužské místo a mužský plat, stejně jako nechci močit vestoje. Nic z toho ke mně nepatří. A musím říci jednu věc: nedávám si pozor na pusu proto, že bych se bála reakce mužů. Pokud řeknu názor, tak ten, kdo se vůči mně chová nepřátelsky, není nikdy muž – ať už se mnou souhlasí, nebo ne. Je to vždy a za všech okolností žena. Bez výjimky. Nositelem agresivity, hádek a dusna na pracovišti nebyl ještě nikdy muž. Určitě i takový se někde vyskytuje, ale díkybohu nepotkala jsem ho. Ale militantně naladěných žen potkávám tolik, že mám skutečně, bez přehánění, strach. ANNA S. SCHNEIDEROVÁ

Jazyk neslouží jen jako prostředek komunikace. Vyjadřuje naše myšlenky a spolukonstruuje realitu. Takže například spojení „pochlapit se“skutečně udržuje představu, že žena je slabá, a aby byl člověk silný, musí mít nějaké vlastnosti typické jen pro muže. I jazyk tedy pomáhá udržovat stereotypy, které dále vedou k genderovým nerovnostem. Nevypadá to, že by někdo někomu zakazoval něco říkat, ale taky není špatné se zamýšlet nad tím, jak se vyjadřujeme a zda se věci nedají říct neutrálněji. Dnes běžně slušný člověk už taky neřekne „kripl, negr, mentál“. IRČA BURŠOVÁ

Vaše psaní mi přineslo fůru zamyšlení a nakonec jsem došla k názoru, že naše „genderové bojovnice“jsou s prominutím slepice, neb z milé básničky vypíchly to vcelku nepodstatné. Kluci přece maminkami být nemohou, to je jednou jasně dané přírodou. Ovšem toho, že pan Žáček postavil holky na piedestal posledními verši „Proto jsou tady maminky, aby náš svět byl v pořádku“, toho si vůbec nevšímají. HELENA POLÁKOVÁ

Rád bych poděkoval za zajímavý článek a dva odlišné pohledy. Je fajn, že dokážete prezentovat diametrálně odlišný přístup k tématu i v rámci jedné redakce. Paní Wilkové za její část článku tleskám a její kolegyni Ciglerové (jejíž články mám také velmi rád!) bych jen vzkázal, že normální člověk vykazující „naprostou vyčerpanost“(a je jedno, zda muž, nebo žena) si jde lehnout nebo jinak odpočívat, namísto aby o tom informoval na diskusním serveru. JIŘÍ NOVÁK

Jsem starší generace, takže role žen a mužů byly jasně dané a nikdo se nad tím nepozastavoval. Netvrdím, že vše bylo v pořádku a že jsem pasivní žena, která se neozve, když nesouhlasí smužem. Takéalevím, že neovládám různé „mužské“práce, nevládnu fyzickou silou, a tak jsem ráda, když těžší práci mohu nechat na mužovi. A nepovažuji za své ponížení, když naopak na mně zůstane větší část práce v domácnosti. Rozdělení rolí je u nás zkrátka tradiční. Ale dcery už to mají jinak a je to v pořádku. Každý se mázařídittak, jakmuto vyhovuje. Hysterie kolem držení dveří či kabátu a zda donést kytku, či ne mi přijde zbytečná. Mě například květiny vždy potěší, ať už je mužova motivace jakákoliv. Takže emancipace určitě ano, ale nám i mužům přeju, ať se z ní nestane fraška. DAGMAR BORKOVCOVÁ

Zrovna pohádky, kde princ zachraňuje princeznu, jsou velmi nebezpečné a předurčují ženám pasivní roli čekat na zachránce a pak být na něm existenčně závislá. A ano, fungovalo to vždy, spousta holek kvůli tomu končí v dost nešťastné situaci. BÁRA REKTOROVÁ

Plně stojím za názorem Scarlett Wilkové, fandím jí. Genderová cenzura mi velmi připomíná vymazávání historie z knihy George Orwella 1984. Je to směšný a nebezpečný směr. Věřím, že role mají i v dnešní době svá opodstatnění, a doufám, že většina nás považuje za normální, když se muž chová jako muž a žena jako žena. VĚRA DRŠŤÁKOVÁ

Paní Ciglerová, váš pohled mi připadá jako z jiného světa. Pracuji v dřevařském podniku na malém městě na jihovýchodní Moravě, který zaměstnává asi stejný počet mužů a žen. Za 28 let, co zde pracuji, jsem se nesetkal s ženou, která by odmítla pomoc. Možná že problém je v tom, že tady ženy dělají těžkou fyzickou práci, v prostředí plném výparů z lepidel, v nadměrné hlučnosti, a to vše za zhruba 13 až 15 000 hrubého. Pokud si myslíte, že by tyto ženy měly řešit, jestli mají přijmout pomoc muže, tak byste si tuto práci mohla jít zkusit a třeba byste změnila názor. MIROSLAV HANUS