Skříň, která bourá pravidla
Japonský design – ať už jde o nábytek, bytové doplňky, nebo třeba i módní tvorbu, poznáme často na první pohled. Tvůrci se nebojí zářivých barev, výrazných vzorů a neobyčejných tvarů, ale zároveň jsou ovlivněni silnou tradicí japonského umění a principy z
Pestrá historie japonského designu nabízí jak jednoduché, vyvážené a harmonicky působící kousky, tak výstřelky, které jsou (nebo alespoň svého času byly) šokující i pro otevřenou západní společnost. Jedním z nich je zásuvková skříňka ,naruby‘, kterou v sedmdesátých letech navrhl jeden z nejslavnějších japonských designérů Širó Kuramata.
JAPONSKÝ MINIMALISMUS SE SMYSLEM PRO HUMOR
Kuramata se proslavil velmi nekonvenčními realizacemi nábytku a neotřelým použitím materiálů: sklo, akryl nebo beton se v jeho designu objevují ve zcela nové funkci. Tvořit začal v padesátých letech. Vystudoval střední školu zaměřenou na průmyslový design a práci se dřevem. Ve studiích designu pokračoval i na vysoké škole a pak navázal spolupráci se společností Matsuya, pro kterou navrhoval vzhled obchodů a výkladních skříní. To byl první krok k interiérovému designu a navrhování nábytku, kterému se pak věnoval po celé svoje tvůrčí období.
V polovině šedesátých let Kuramata zakládá své vlastní studio. Slavným se ale stává až o něco později, a to doslova ze dne na den, v době, kdy navrhuje sérii nábytku nepravidelných tvarů. Dnes už legendární komoda ve tvaru písmene S přitáhla pozornost zájemců o design z celého světa. Extravagantní kousek působí, jako by se pohyboval nebo jako bychom viděli jeho odraz ve zkreslujícím zrcadle. Při pohledu zblízka jde o naprosto klasický, jednoduchý, až nud- ný kousek nábytku, na kterém je zvláštní ,pouze‘ nekonvenční pojetí tvaru. Kuramata ctil tradici minimalistických japonských interiérů, kterou přenášel i do svého díla, ale zároveň ji nápaditě nabourával – zcela v souladu s postmoderní vlnou v designu.
NÁBYTEK JAKO UMĚLECKÉ DÍLO
Po vlnité komodě přichází další ikonický kousek: skříňka ze sytě červeného plastu s otočnými zásuvkami. Když je zavřená, má poměrně konvenční tvar a upevnění zásuvek je tak nenápadné, že nás nenapadne nic zvláštního. Každou ze zásuvek ale lze otočit o 360 stupňů a během pár okamžiků tak z komody vytvořit skulpturu, jejíž tvar lze všemožně měnit. Když nechceme, aby byl obsah zásuvek vidět, stačí skříňku opět složit do úhledného tvaru. Skříňka je vysoká 185 centimetrů, což s sebou samozřejmě přináší otázku, nakolik je stabilní. Není se třeba bát: stabilitu zajišťuje těžké závaží ve spodní části, které na první pohled vypadá jako jedna ze zásuvek. Skříň drží pohromadě díky masivnímu černému sloupku, který prochází celou její výškou a slouží zároveň jako pant pro zásuvky.
V otočné skříni se Kuramatovi podařilo skloubit oba principy japonského designu: postmoderní extravaganci a tradiční vyváženost. Kousek působí harmonicky, ale zároveň nás trochu uvádí do neklidu – podobně jako zmíněná vlnitá skříňka. Jako většina Kuramatových počinů, i otočná skříňka si pohrává s tradičním tvarem nábytku, který ale vtipně parafrázuje po svém. Stejný princip uplatňoval designér často: třeba na křesle Miss Blanche, které představil na sklonku osmdesátých let a které má klasické, až historizující tvary – místo polstrování je ale vyrobeno ze silného průhledného skla s květinovým vzorem. Je to další případ Kuramatovy práce s nadsázkou a hravostí, kterou ale neuplatňuje na úkor funkčnosti.