Turecké referendum: ovládne Erdogan všechno?
Turecko se chystá na možná nejdůležitější událost svých moderních dějin. V nedělním referendu občané rozhodnou, zda posílí moc prezidenta Erdogana, který by se tak stal téměř neomezeným vládcem.
IZMIR Je to vážnější, než jste si mysleli: Turecko je přeplněno teroristy a povstalci, podle posledních průzkumů to může být až polovina z pětapadesáti milionů voličů. Alespoň podle tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, který takto označil spoluobčany, již v nedělním ústavním referendu chtějí odmítnout navrhované změny.
Ti asi nemilují svoji vlast, protože o to v neděli půjde především! Alespoň podle sloganů vládnoucí strany AKP, vyvolávajících pocit, že je třeba vytáhnout zemi přímo z meziplanetárního ohrožení.
Ten známý obrázek je tu zas – vol- by Turky opět dělí na dvě stále nepřátelštější poloviny, na „my a oni“, na ty, kdo nadávají Evropě do fašistů, a ty, kdo si při tom jen zoufale klepou na čelo.
Přichází ráj na zemi
Vláda Erdoganovy AKP (Strana spravedlnosti a rozvoje) navařila opravdu silného volebního turka. „Skoncujeme s terorismem, oživíme ekonomiku. Zmizí tahanice mezi prezidentem a premiérem, hádky mezi stranami,“hřímá propaganda, ale už nepřipomíná, že za současné zhoršení může po 15 letech vlády jedině AKP sama.
Se změnou 18 článků ústavy by funkce premiéra zanikla úplně a nastal by prezidentský systém „tureckého typu“, v němž by veškeré rozhodování přebral nedotknutelný vládce. Voliči i poslanci by se pak podobně jako za časů osmanských sultánů mohli doživotně pohroužit do televizních seriálů a jednou za pět let odhlasovat prodloužení.
To vše ve volebním balíčku vylepšují různé úplatky a úlevy pro široké vrstvy od studentů přes zemědělce, živnostníky i důchodce.
Vyváženost současné kampani nehrozí. Nejzápadnější turecké velkoměsto Izmir, tradiční bašta opozice, je světlou výjimkou. První slovo, které se teď cizinec v Turecku naučí, je všudypřítomné „EVET“ neboli „ano“, hrnoucí se z billboardů na každém rohu. Že existuje i nějaké „HAYIR“čili „ne“, o tom vás budou v Istanbulu, Ankaře nebo Antalyi informovat až po 17. dubnu.
Za posledních deset let snad Turecko nezažilo tak drahou a hlavně jednostrannou předvolební kampaň, přecházející v posledních týdnech až do nevybíravého nátlaku. Volební auta, billboardy, plakáty,
brožury, spoty, helikoptéry, tisíce policistů, statisícové mítinky, to vše se platí z kapsy daňových poplatníků.
Opozice, konečně sjednocená napříč stranami, konkuruje mizivě, do médií se příliš nedostane. Na provládních soukromých kanálech jsou prezident s premiérem téměř neustále v živých vstupech nebo debatách, představitelé opačného názoru šanci nedostávají. Stejně se chová i „veřejnoprávní“turecká televize TRT.
Protinázor se sloganem „pro svobodu a budoucnost našich dětí NE“se na novinových stojanech krčí jen v jednom deníku z patnácti. Občas probleskne i na billboardech a plakátech, jež po celé zemi někdo ničí a strhává, takže se u nich musí organizovat noční hlídky.
NE se neříká
Zastáncům „NE“tak zůstávají sociální sítě. Jenže opatrně, jste-li třeba učitelé, úředníci nebo jiní státní zaměstnanci, to byste v době rekordní 12procentní nezaměstnanosti ještě mohli přijít o práci. Třeba jako ten fotbalový rozhodčí v černomořském Sinopu, který byl suspendován za pouhé sdílení NE na Facebooku.
A jak to dopadne? Velmi těsně a těžko předvídatelně, výsledky průzkumů se různí. „Kostky jsou vrženy,“říká analytik Hakan Bayrakci z agentury Sonar, podle něhož zvítězí NE s 51 až 52 procenty.
„Teď už jsou rozhodnutí i ti váhající. I když se vláda snažila vyvolat konflikty s Evropou a určitý pocit ohrožení, čímž také něco získala, NE má daleko větší motivaci jít k volbám.“
Turecko v neděli hlasuje o poslední zbytky svobody, tentokrát možná už naposled.