Halka Třešňáková Velmi často se nakažlivě směje. K euforickým náladám pětačtyřicetileté herečky Halky Třešňákové nejspíš přispívá i kombinace vytrvalostního běhu a jógy. P

řišlo jaro a vrchol pražské běžecké sezony. Chystáte se na maraton? Letos ne. Jeden už jsem běžela před pár lety v Karlsruhe a další chci dát zhruba za čtyři roky, nejspíš v Drážďanech. Musím důkladně potrénovat.

Jaký to pro vás byl v Karlsruhe zážitek? No, zajímavej. Ověříte si, jak důležitá je vůle, protože tělo občas přestává poslouchat, ale pořád ještě mu můžete dávat povely, aby dělalo, co chcete.

Proč nechcete běžet v Praze? Protože tady startuje strašně moc lidí a takový dav vás podvědomě tlačí někam, kam třeba nechcete; nutí vás zrychlit. A já si chci běžet podle sebe, nehodlám nikomu nic dokazovat.

Je pro vás běh antidepresivem? Stejně jako jóga.

Jógu děláte coby sekretářka v Kanceláři Blaník. V reálu taky. Kdysi jsme přemýšleli o tom, co si asi tak může dělat sekretářka sama v kanceláři, a pozice z jógy se nabízely.

Kdy vás nejvíc bolelo divadlo? Nejnáročnější byl před dvaceti lety Hanging Man v režii Ctibora Turby, který mi předal tuhle štafetu – nešlo o svaly, ale o to, že jsme skoro pořád viseli hlavou dolů. Zpočátku mi nebylo nejlíp, ale člověk si zvykne na ledacos.

Ještě byste to zvládla? Viset jo, docela často trénuju na hrazdě. Ale abych zároveň dobře hrála, na to bych potřebovala minimálně čtvrt roku zkoušet.

Tehdy v devadesátých letech jste vedla kočovný, cirkusácký život. Dlouhé týdny v maringotce byste dnes zvládala? Ale jo, jsem velmi adaptabilní a po návratu ke kočovnému životu občas toužím. Ale já i tak cestuju hodně – synovi už je dvacet sedm let, nemusím se tolik starat o rodinu, takže nedávno jsem byla dva měsíce ve Vídni a předtím měsíc v Dánsku. Nerada bych se omezovala na domovské pohodlíčko Prahy.

Váš otec Vlasta Třešňák je mým oblíbeným zpěvákem, ale nevím – vy taky zpíváte? V tom jsem si nikdy nevěřila, ale teď zpívám v Poprasku v opeře, což baví mě a snad i lidi ve Stavovském divadle. I když ty to baví možná právě proto, že mi zpěv moc nejde.

Desku tedy nevydáte? Ne. Kdybych musela, určitě by se projevil fakt, že jsem vždycky inklinovala k punku, mojí oblíbenkyní bývala Nina Hagen, ale naštěstí nemusím.

Mně se líbí Konvolut, nová deska vašeho táty. To jsem ráda, mně se líbí všechny jeho desky z poslední doby. Na staré písně jsem byla trošku háklivá, ty mi připadaly až moc srdceryvné a smutné, při poslechu hrozilo, že mi táty bude líto, ale na posledních albech už to necítím.

Škoda, že se mu nechce koncertovat. Není líný? Spíš není úplně společenský.

Předáte štafetu svému oblíbenému muzikantovi? Nabízím jednoho, který se mnou hrál i divadlo a není jen výborný muzikant, ale i performer. Martin Zbrožek.