Přetížené soudy. Kvůli uprchlíkům
Soudci mají obavy, že je zahltí azylová řízení. Proto prosazují zvláštní tribunál
Část vlivných soudců v Česku mluví o vzniku speciálních tribunálů, které by rozhodovaly jen azylovou agendu. V opačném případě hrozí, že verdikty o uprchlících, které mají ze zákona přednost, při větší imigrantské vlně soudy paralyzují.
Na hraně možností jsou některé soudy už nyní. Zatímco v roce 2015, kdy byla migrační vlna doposud nejsilnější, krajským soudům přibylo 586 nových případů souvisejících s takzvanou mezinárodní ochranou, loni jich bylo už bezmála 800. Týká se běženců jak třeba ze Sýrie či Iráku, tak ve velkém i z Ukrajiny, kde je také ozbrojený konflikt.
Soudům přibyly například žaloby proti rozhodnutím o zajištění cizinců v zařízeních, jakým je třeba to v Bělé-Jezové. Při něm jde o omezení jejich svobody, protože do Česka vstoupili ilegálně.
„Tato agenda krajské soudy značně zatěžuje, neboť soud musí o žalobě rozhodnout do sedmi pracovních dnů, a to i když je třeba nařídit jednání. Její vyřizování tedy vyžaduje značně operativní přístup soudu a prakticky nepřetržitou ,pohotovost‘ soudců a soudního aparátu,“vysvětluje pověřená místopředsedkyně Krajského soudu v Praze Ivana Švehlová.
Každá další desítka nových případů zejména u velkých a již dnes přetížených soudů může způsobit značné problémy i podle předsedy Městského soudu v Praze Libora Vávry. Ivana Švehlová potvrzuje, že v důsledku takzvané migrační krize „její“krajský soud významný nárůst agendy už zaznamenal. Navzdory tomu, že Česku se největší vlna uprchlíků vyhnula. „Negativem je, že vzhledem k povinnosti rozhodnout v těchto věcech v krátkých, nepřekročitelných lhůtách, nebo alespoň přednostně, se daří jen obtížně zkracovat délku ostatních řízení ve správních věcech, například stavebních, daňových nebo důchodových,“říká.
Podle některých soudců se situace zhorší, pokud se z Česka, které je zatím pro migranty tranzitní zemí, stane země cílová. Podle místopředsedy Nejvyššího soudu Romana Fialy je česká justice připravena na azylová řízení v řádu desítek případů ročně.
Tato agenda krajské soudy značně zatěžuje, soud musí o žalobě rozhodnout do sedmi pracovních dnů.
Česku se obecně uprchlíci spíše vyhýbají – ve srovnání se západní Evropou jich přichází zanedbatelné minimum. Přesto s nimi české soudy mají práci.
Imigranti se u nich žalobami brání například proti zadržení v některém z českých zařízení pro zajištění cizinců. „Cizinci v tomto případě vstoupili na území České republiky ilegálně a požádali o mezinárodní ochranu v jiném členském státě EU. Zajištěním má být v těchto případech garantováno, že cizinci zůstanou dostupní pro policejní složky v době, až bude možné přistoupit k jejich předání do příslušného státu,“uvedla pověřená místopředsedkyně Krajského soudu v Praze Ivana Švehlová.
Na takové rozhodnutí mají soudy jenom sedm pracovních dnů. To je oproti běžným soudním řízením, která se v Česku táhnou průměrně rok, rekordně krátká doba.
Migrační krize se projevila také nárůstem počtu žalob proti rozhodnutím vydaným podle takzvaného dublinského nařízení. „Jde o typický scénář běženců z Blízkého či Středního východu, kteří byli poprvé zaregistrováni jako žadatelé o mezinárodní ochranu v Bulharsku či Maďarsku, ovšem jejich cílovým státem je některý ze západoevropských států,“popsala Švehlová. Při policejních kontrolách jsou pak zachyceni v České republice a ministerstvo vnitra rozhodne o jejich předání do členského státu, v němž podali první žádost o mezinárodní ochranu, tedy do Bulharska či Maďarska. Což není tak jednoduché.
Takovýchto případů podle ní řešil Krajský soud v Praze již několik, zpravidla se jednalo o početné rodiny s nezletilými dětmi ze Sýrie, Iráku a Afghánistánu. „Soud jednoho členského státu Evropské unie pak musí zkoumat fungování azylového systému v jiném členském státě,“upřesnila Švehlová.
Od roku 2015 čelí také soudy většímu počtu žalob proti neudělení mezinárodní ochrany podávaných také Ukrajinci, kteří v nich vyjadřují především obavu z ohrožení života při bojích ve své vlasti. (luv)