Přišlo jaro, Islanďané nasávají světlo na zimu
Civilizace
Luboš Palata redaktor MF DNES
Na Island, nejsevernější zemi Evropy, dorazilo jaro. Teploty jen obezřetně se šplhající nad nulu tomu ještě moc nenasvědčují, ale pro mnoho Islanďanů je podstatnější něco jiného. To, že zase vidí na obloze slunce déle než jednu dvě hodiny denně jako v zimě.
Několik set tisíc obyvatel ostrova přizpůsobuje střídání zimy, kdy se světlo ukáže opravdu jen na chvíli, a nyní začínajícího období, kdy slunce v krátkém jaru a ještě kratším polárním létě naopak z nebe nesleze a svítí téměř čtyřiadvacet hodin denně, svůj životní rytmus.
„V zimě, kdy je tu téměř stále tma, spí Islanďané dvanáct i více hodin denně. V létě, kdy téměř není noc, stačí stejným lidem tříhodinový spánek,“vysvětluje průvodkyně jedné české cestovní kanceláře Milena Drahozalová.
To však neznamená, že by Islanďané zimu jen prospali. „Lidé tu v zimě absolvují obrovské množství různých kurzů, od hry na hudební nástroje před kurzy malířství až po různé ruční práce nebo studium cizích jazyků,“dodává Drahozalová.
Během jara, léta a ještě na počátku přečtení pomocí speciální aplikace pro mobil umožní přístup k interaktivním materiálům – třeba fotografiím a videím blízkých.
Pekingský hřbitov Čchang-čching šel ještě o krok dál. Zrušili tam hroby, zemřelého zpopelnili a popel uložili do biologicky rozložitelné urny. Pozůstalí pak dostanou pamětní plaketu s vyrytým QR kódem – jakýsi virtuální hrob. Když nic jiného, tak to šetří místo, a to v Číně opravdu není zanedbatelné.
Sociální psycholog Lin Ťie-min ze Šanghaje nevidí nic špatného na tom, že si čím dál víc Číňanů připomíná svátky předků na internetu. „Do virtuálního prostředí přenášíme celý reálný svět, ale prožitky zůstávají stejné,“uvedl s tím, že i když se lidé vypraví na skutečný hřbitov, mají stejně se zemřelými „kontakt“jen ve své fantazii. „S pokrokem techniky se mění nástroje, ale smysl toho všeho, tedy chvíle zamyšlení a vzpomínání, zůstává stále stejný,“dodal Lin Ťie-min. podzimu, který k polárnímu kruhu přichází naplno už v září, se Islanďané snaží být co nejvíce v přírodě a načerpat slunce takzvaně do zásoby, aby v zimě nepropadali depresím.
Přestože se nedá říci, že by Islanďané byli nějak mimořádně „vysmátým“národem, na to, jak hodně na severu jejich země leží, se tam vyskytuje poměrně málo případů depresivních poruch.
Sezonní emoční porucha, známá pod zkratkou SAD, se projevuje změnami nálad, únavou a poruchami spánku. Je způsobena nedostatkem serotoninu, k jehož vzniku je nutný sluneční svit. Vědecké studie dokázaly, že čím blíže pólům lidé žijí, tím se tato porucha projevuje častěji. S jednou výjimkou, kterou je právě Island. Ten vykazuje hodnoty odpovídající daleko jižnějším polohám, třeba americkému New Yorku. Na Islandu trpí poruchou mnohem méně lidí než ve srovnatelných zeměpisných šířkách Kanady.
Vysvětlení může být i ve stravě Islanďanů. Výrazně převažují ryby ve všech formách, sušené je Islanďané dodnes jedí s máslem místo dříve vzácného chleba.
Pravděpodobnější je vysvětlení, že po staletém pobytu na ostrově se u Islanďanů vyvinul zvláštní druh imunity na nedostatek světla, kombinovaný se schopností akumulovat v sobě sluneční svit a jeho pozitivní účinky.
Rajčata z Islandu
Přestože ona „schopnost akumulace“nebyla vědecky doložena, něco na ní asi bude. Když uvidíte například ve městě Reykholt rekonstrukci obydlí prvních přistěhovalců, kteří na ostrov připluli v 9. století, tak si řeknete, že museli být až neskutečně odolní. Podzemní nevelký dům bez oken je drsným obydlím i v létě, o islandské zimě nemluvě.
Moderní doba, která zemi umožnila využívat zdejší sopky a geotermální zdroje nejen k všudypřítomným teplým koupelím, ale i k výrobě elektřiny, dala Islanďanům i umělé světlo. Toho mají dnes tolik, že pod speciálními zářivkami pěstují ve vytápěných sklenících i rajčata. S přicházejícím jarem je však na ostrově světla až moc. „Na zimu jsem si tu zvykla možná snáze než na jaro a léto, kdy tu slunce skoro nezapadá,“říká Češka, která tu pracuje jako servírka. „Pořádně se tu v létě vyspat je malý zázrak.“