Užovky na vášnivé cestě k řece

Opravdový začátek jara nepoznám podle toho, že nám v zoo ze svých nor vykouknou svišti nebo že se po českých dálnicích začne jezdit jenom v jednom pruhu. Kdepak. Jaro pro mne doopravdy začíná teprve tehdy, když se příroda definitivně probudí ze zimního spánku a zoologickou zahradou začnou hromadně migrovat užovky podplamaté.

Ve skalním srázu jich u nás zimuje snad až tisíc a za skutečně teplých jarních dnů se vydávají k Vltavě.

V některých letech chodívám kontrolovat, jestli jejich migrace už začala, v jiných – jako letos – to nestihnu. Pak se o nich dozvídám od pracovníků našeho návštěvnického servisu, protože vždycky se najde někdo, kdo jim oznámí výskyt nebezpečné zmije. V tomto roce dokonce jakýsi pán užovku převlečenou za zmiji (nebo snad zmiji převlečenou za užovku?) nejen nahlásil, ale hodnou dobu jí také vlastním tělem bránil proniknout mezi návštěvníky. A pak že béčkové filmy typu Hadi v letadle jsou neškodné...

Ale přece jen: Jak říká kolega Velenský, užovka podplamatá je pro člověka asi stejně nebezpečná jako sýkorka. Tedy vůbec.

Letos jsem se za užovkami dostal až minulou neděli. A ve slunném teplém počasí to vážně stálo za to! Byly jich vidět desítky: v křovinách, v trávě i v kopřivách, dokonce i na keřích. Drobnější samečci se plazili sem a tam, úplně omámení jarem, a čekali, až se poblíž objeví samička. Co se ve skrytu i zcela otevřeně odehrávalo poté, by ovšem patřilo do zcela jiného filmového žánru než zmínění Hadi v letadle. V neděli jsem dokonce viděl hadí klubko, ve kterém o jednu samičku usilovali přinejmenším tři samečci současně!

Zkrátka a dobře, když se i užovky prohřejí natolik, aby se vydaly k vodě, a přitom jimi zmítají takové vášně, je jisté, že jaro je již skutečně v plném proudu.