Krobot slouží divné vegetariánské mši

Agnieszka Hollandová svůj film Přes kosti mrtvých nazývá „anarchisticko-feministicko-ekologický thriller s prvky černé komedie a pohádky“. V jedné zahraniční recenzi řekli totéž slovem chaos. Ale více než žánr zneklidňuje morálka díla.

Mirka Spáčilová redaktorka MF DNES

krásy krev. Nicméně celek se jí rozpadá, a co se zdálo být hrou, přeroste postupně v kázání.

Nesnesitelná světice

Kdo má slabost pro současnou módu temných krajů na konci světa, octne se v nich zase. Na samotě u lesa stojí chalupa, v ní počítač, psi a postarší divoženka s terénním vozem, rodná sestra bylinkářských šamanek ze série Tomáše Vorla. Přírodu stráží s až chorobnou příchylností, s knězem se hádá, že i zvířata mají duši, a policii neúnavně zásobuje stížnostmi na místní lovce. Agnieszka Mandat-Grabka ji hraje na hraně energie a hysterie; okolí ji vnímá jako „praštěnou bábu“, svými přemrštěnými reakcemi však dovede být nesnesitelná i pro diváka, ačkoli film z ní činí takřka světici.

Jenže svatozář jí dává hlavně scénář podle knihy Olgy Tokarczukové, přesněji fakt, že dobro a zlo dělí do plakátově vyhraněných táborů. Hodní jsou tu všichni slabí, poranění, nesmělí a podivínští, od školních dětí, které jejich výstřední angličtinářka vodí nočním lesem ve stopě ztracených psů, až po osamělé outsidery, jimž zařídí cudnou romanci. A zlí? Ti mlátí do mříží liščí farmy, pijí, chovají se hrubě k manželkám či milenkám, chodí do nevěstince, střílejí zvěř, arogantně svými vlivnými nitkami vládnou obci, škole i policii a dokonce v kostele vyhlašují, že svatý Hubert byl přece první ekolog. K tomu snímek přidává sociální notu rezignovaného zmaru bez perspektivy, alternativy či možnosti útěku. Zbývá jedině čin – a tak se začnou objevovat mrtvoly nejen zvířat, nýbrž i lidí.

Zjevná náklonnost k svérázným figurkám se spasitelským syndromem zahrnuje i postavu vášnivého entomologa v podání Miroslava Krobota, jenž v souvislosti s ohroženými brouky neváhá mluvit o holokaustu, notuje si s Plastiky „Koupil jsem si francovku“, zkrátka v každém směru slouží mši za němé tvory oddaně – ale nic víc.

Bez očisty ztratí cíl

Výraznou oporou filmu je rozmáchlá náladová kamera napříč ročními cykly od vánočních světel po kypící léto, místy se však dostává pod diktát koloritu – jako na maškarním houbařském bálu - či fantaskních vizí z minulosti sousedů.

Přes kosti mrtvých je opravdu zvláštní útvar: ani drama, ani mystérium, ani groteska, ani detektivka, neboť tajemství se rychle prohlédne. Hlavně však cestu od vegetariánské agitky k vyhlášení války včetně ohňů a výbuchů neuzavře očistou dle tradice zločinu a trestu, nýbrž formou odpustků – a bez katarze ztrácí svůj účel i cíl.