I nástup do tramvaje může být pro někoho problém
Zápisník Martin Bajtler redaktor MF DNES
Pražský dopravní podnik uspořádal včera v metru akci pro nevidomé a slabozraké. Díky výluce na lince C si mohli bez provozu natrénovat řešení překážek, které na ně při cestování hromadnou dopravou čekají. Třeba jak se vyhnout pádu do kolejiště.
Cestu metrem či tramvají mají Pražané většinou tak zautomatizovanou, že ani nevnímají problémy, které s ní mohou mít jiní. K tomu, aby si to člověk vyzkoušel na vlastní kůži, však nemusí být daleko. Stačí třeba při víkendovém basketbalovém utkání dopadnout na soupeřovu nohu takovým způsobem, že se nebohý kotník ohne do nepřirozeného úhlu a vzápětí bolestivě zdvojnásobí svůj objem.
„Tady máte berle, ortézu, a hlavně na to nešlapejte,“oznámil mi následující den lékař v motolské nemocnici. Už jen cesta autobusem číslo 180 přinesla zajímavé zjištění. To, že člověk do autobusu doskáče o berlích, ještě neznamená, že se mu budou nabídky na místo k sezení jen hrnout. Ne že bych snad nevydržel stát, ale nepřítomné pohledy spolucestujících mě obraly o některé iluze. Poté, co jsem pracně vyskákal do schodů tramvaje u Anděla, mi při vzpomínání na krásnou nízkopodlažní T-15 zase došlo, jak málo pozornosti běžně věnuji tomu, zda přijíždí bezbariérový vůz.
Vymknutý kotník není, pravda, nic vážného, člověk si ale díky tomu uvědomí, že ne každý vnímá cestu MHD jako nudnou rutinu. Ohleduplnosti k ostatním proto není nikdy dost.