Fotbalová terapie začíná. Pacient má jméno Dortmund

Jan Palička fotbalový reportér MF DNES

Fotbalový Dortmund jde zase do boje: dnes odpoledne proti Frankfurtu. Vestfálský stadion se znovu vyprodá, dorazí osmdesát tisíc lidí.

Stejně jako v úterý, kdy se kvůli teroristickému útoku nehrálo.

Stejně jako ve středu, kdy se hrálo, protože v termínové listině nezbývá žádné volné místo.

„Naložili s námi jako se zvířaty, ne jako s lidmi,“stěžoval si řecký stoper Sokratis Papastathopoulos.

Hráči Dortmundu nebyli myšlenkami na hřišti, nýbrž v autobuse, u něhož explodovaly tři výbušniny. Šlo o život a můžeme mluvit o štěstí, že jediným šrámem zůstalo zlomené zápěstí obránce Bartry. „Cítil jsem bolest, paniku a nejistotu, protože jsem nevěděl, co se děje a jak dlouho to bude trvat. Bylo to nejdelších patnáct minut v životě,“napsal Bartra včera na Twitter.

Bomby nebomby, teror neteror, o den později musel Dortmund vyběhnout k úvodnímu čtvrtfinále Ligy mistrů. Proti Monaku hrál očividně zastrašeně, ztrácel a prohrál 2:3. Všichni se toužili teroru postavit čelem, zápas však ukázal, že fotbal přecenil svou sílu. Psychika hráčů, kteří v úterý čelili hanebnému zvěrstvu, byla o den později výrazně narušená. Jak by ne. Jen si to představte! Klubový autobus rozbitý, spoluhráč na operačním sále, na místě výbuchu spoušť, všude šrapnely.

„Byl to hrozný zážitek. Copak na náš autobus přiletěla plechovka od piva? Určitě jsme potřebovali víc času, abychom se z toho dostali. Jenže nás se nikdo neptal. Přišla esemeska, jak se rozhodlo ve Švýcarsku, a museli jsme hrát hned,“vyprávěl trenér Thomas Tuchel.

I tohle byl vlastně šrapnel. Odpálený k sídlu Evropské fotbalové unie UEFA, která rozhodla, že Monako ještě jednou přespí v Dortmundu a zápasu se dočká.

„Úplně nás ignorovali,“přidal trenér Tuchel. Kdo ví, možná by Dortmund prohrál i za normálních okolností, jenže cílený teroristický útok způsobil citelnou nevýhodu.

Stačilo, když jste se podívali do ulic. Všude policajti se samopaly, obrněné vozy, kontroly aut, napětí.

UEFA se brání, že nechtěla Dortmund do ničeho nutit: „Nikdo nám ani jednou nenaznačil, že by týmy nechtěly nastoupit.“

Pravda je taková, že se nechtělo hrát ani Monaku, natož Dortmundu. Jak se mohli hráči soustředit? Jak mohli tak rychle zapomenout?

Je chvályhodné, že se fotbal nechtěl stát rukojmím teroristů, na druhou stranu měl dostat Dortmund šanci, aby o sobě rozhodl sám. „Všichni fotbal milujeme, trpíme kvůli němu a je pro nás důležitý. Vyděláváme hodně peněz, díky fotbalu máme krásné životy, ale na světě jsou daleko důležitější a větší věci,“řekl záložník Nuri Sahin.

Nakonec to bude právě fotbal, který Dortmundu pomůže zapomenout, co šíleného se přihodilo. Čím víc fotbalu, tím vlastně lépe. Terapie právě začíná. Dnes v lize proti Frankfurtu. Ve středu podruhé proti Monaku. Šance na semifinále Ligy mistrů žije. A Dortmund v rámci terapie věří.