Erdogan slaví, s pomocí Turků v EU
Istanbul a další velká turecká města hlasovaly proti Erdoganově reformě, ale nestačilo to. Z výsledku odpůrci prezidentského systému viní venkovany i krajany v Evropě.
ISTANBUL (Od zvláštní zpravodaj
ky iDNES.cz) Sen tureckého prezidenta Erdogana změnit Turecko v republiku prezidentského typu, jíž by mohl vládnout až do roku 2029, se naplňuje. Podle neoficiálních výsledků tento model vyhrál v nedělním referendu většinou 51,4 procenta.
Vzhledem k těsnosti výsledků (roz- díl byl zhruba milion a čtyři sta tisíc hlasů), které chce opozice ještě nechat přepočítat, hodně vzrostl význam toho, jak hlasovala turecká diaspora ve světě. „Osud referenda se změnil ve chvíli, kdy se sečetly evropské hlasy,“uvedl turecký opozičník Emir.
Většinově byly pro změnu turecké menšiny v Německu, Nizozemsku, Rakousku nebo Francii, tedy v zemích, kde turečtí politici před referendem agitovali za změnu ústavy. V Německu, Nizozemsku a Rakousku se jim v tom úřady snažily zabránit – a vysloužily si tak od Erdogana obvinění z „nacistických praktik“.
Například v Německu změny ústavy podle agentury Anadolu podpořilo na 63 procent tureckých voličů při zhruba padesátiprocentní účasti – Edoganovi tak přibylo přes 400 tisíc hlasů. V Rakousku volilo Erdoganův plán přes 73 procent hlasujících Turků. Turci v Česku byli v drtivé většině (přes 87 %) proti, o ně však příliš nešlo – hlasovat zde přišlo něco přes 500 lidí.
Trvalo to jen tři hodiny od uzavření volebních místností, než bylo Turkům jasné, která strana v referendu zvítězila a může slavit. Zatímco se opozice stáhla domů, náměstí a ulice patřily sympatizantům vládnoucí Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP), hlavně pak prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana.
Centrum Istanbulu působilo jako jeho bašta – známé Taksimské náměstí zalila rudá barva z třepotajících se tureckých vlajek a davy lidí skandující jméno prezidenta procházely ulicemi.
„Rozhodli i ti, kdo tu nežijí“
Ironií bylo, že Istanbul přitom nebyl pro ústavní změny. Většina lidí tu volila „ne“, stejně jako další vel- ká města podél západního pobřeží Turecka. Místní se tak cítí trochu zrazeni. Byli to totiž lidé z venkova a Turci žijící v zahraničí, kdo přihrál vítězství AKP.
„Tohle ano přišlo z vnitrozemí. Tito lidé jsou většinou farmáři, takže vlastně ani nevědí, co v referendu ano nebo ne znamenalo,“rozčiloval se včera Samir Barja, který v Istanbulu pracuje jako broker. „Osud referenda se změnil ve chvíli, kdy se sečetly evropské hlasy,“dodal turecký opozičník Emir. Doufal, že budou v zemi pokračovat protesty a důkladně se prošetří, jestli hlasování proběhlo legitimně i na venkově.
Jeden student zase při rozhovoru řekl, že Turci v zahraničí se podle něho stávají konzervativnější jednoduše proto, že se jim stýská po domově a vykreslují si ho jinak, než jaký je. Ve skutečnosti pak rozhodují o místě, kde už ani nežijí, což podle něho není docela správné.
Rozhodnutí však padlo a život běží dál. V Turecku byl včera na rozdíl od Česka všední den a lidé stejně jako jindy vyrazili ráno do práce či do školy. Kolem desáté už zůstávali v ulicích Istanbulu jen důchodci, matky s kočárky a turisté.
Žádné protesty. Vzhledem k tomu, jak vyhrocená byla kampaň před referendem a nakolik si Turci uvědomovali význam hlasování, to bylo až zarážející. Nabízela se paralela s ji- nou podobně vyhrocenou volbou – loňským zvolením Donalda Trumpa americkým prezidentem.
Lidé z New Yorku byli v podobné situaci jako lidé z Istanbulu. Jako oni se většinově vyslovili proti možnosti, jež nakonec zvítězila. Pro tisíce Newyorčanů tehdy výsledek znamenal vyjít do ulic ještě téže noci nebo nejpozději druhý den. Istanbul oproti tomu hořkou pilulku Erdoganova vítězství spolkl, alespoň prozatím.
„Erdogan. Tak je to vždycky“
Zatím to vypadá, že volby, při nichž Turecko zvolí do svého čela jediného člověka – prezidenta i premiéra v jednom, budou za dva roky. Teoreticky je ta pozice volná pro kohokoliv, prakticky však mají Turci jasno. „Myslím si, že vyhraje Erdogan. Tak to je vždycky. Podvádí se a on nakonec zvítězí,“řekla mi odevzdaně 19letá studentka Denis. Rychle dodala, že ona hlasovala proti ústavním změnám.
Jak kdo hlasoval, je už teď jedno. Svědomí zpytují jen ti, kteří se rozhodli k urnám nejít. To je i případ zhruba třicetiletého Efe Safaka. „Nevolil jsem. Nejsem odsud a musel bych jet daleko,“říká u cigarety. Do Istanbulu přijel za snoubenkou a jeho domovské město Eregli odhlasovalo reformu jedním z nejtěsnějších rozdílů – 50,2 ku 49,8. „Je mi to trochu líto,“přiznává Safak.