Splněný sen: Velikonoce u papeže
Šetřili i deset let, aby mohli být na velikonoční mši ve Vatikánu.
Luboš Palata zvláštní zpravodaj MF DNES ve Vatikánu
V průvodcích nebo na internetu se to nedozvíte, ale funguje to. „Je to už dvacet let, co jsem studoval v Římě, ale snad to tak chodí i dnes,“řekl mi jeden katolický kněz, když jsem se zeptal, jak se člověk může dostat o Velikonoční neděli na Svatopetrské náměstí, co nejblíže k papeži Františkovi.
A poradil mi, že mám na jednom místě ve Vatikánu oslovit příslušníka papežské švýcarské gardy, který mi dá vstupenky do části náměstí u katedrály svatého Petra, kam se jinak nedá dostat.
Byl už sobotní podvečer, když jsem našel místo popsané knězem. Žádný nápis, který by byť jen naznačoval, že se tady dají získat vstupenky na největší událost křesťanského roku. „Máte rezervaci?“zeptal se voják v uniformě, kterou nosí tato garda už od středověku. „Ne, to nemám,“odpověděl jsem. „Jednu?“zeptal se voják po vteřině ticha. Pak beze slova otevřel malou schránku ve zdi, z balíčku vzal vstupenku s číslem 29944 a podal mi ji.
Mít vstupenku byl však pouze nutný, nikoli dostačující předpoklad. Tím druhým bylo dostat se do vyhra- zeného sektoru k Chrámu svatého Petra. Především přes několikanásobné bezpečnostní kontroly italské a vatikánské policie.
První fronty u kontrolních bodů byly už zhruba kilometr před katedrálou, další asi v polovině cesty a poslední, kdy musel každý návštěvník projít bezpečnostním rámem, pak na okraji náměstí před katedrálou.
Hebrejština i čínština
Přesto se několika desítkám tisíc šťastných, mnozí přišli už před rozedněním, podařilo o Velikonoční neděli na prostranství před katedrálou dostat. Pro mnoho z nich to byl vrchol jejich života, splnění snu, za kterým tito věřící ze všech koutů planety cestovali tisíce kilometrů. Kolem mne byli věřící z mnoha zemí Latinské Ameriky, Afriky, Číny, Ukrajiny, Ameriky. „Šetřili jsme na to deset let. Je to pro nás největší událost v životě. Být tady v tento den a modlit se s papežem Františkem, kterého máme moc rádi,“říká otec čtyřčlenné rodiny s ekvádorskou vlajkou.
Už tradičně tu byly také desítky Slováků, jejichž vlajky byly k nepřehlédnutí. Především do vzdálené části náměstí svatého Petra, kam bylo možné se dostat i bez vstupenky, přišly také tisíce turistů, kteří prostě dorazili na velikonoční bohoslužbu slouženou papežem Františkem jako na další z atrakcí velikonočního Říma. I na mnohé z nich však atmosféra velikonočních obřadů dolehla, a tak, když papež František sloužil mši, bylo uprostřed šedesátitisícového davu nábožné ticho.
To se změnilo před polednem, kdy po dvou hodinách liturgií zmrtvýchvstání Páně, během nichž zazněla i hebrejština, řečtina, čínština či ukrajinština, usedl papež František do bílého otevřeného terénního mercedesu a objel náměstí. Žehnající Svatý otec budil nadšení jako rocková hvězda, náměstím se neslo skandování „Vivat papa!“(Ať žije papež!).
Pomozte uprchlíkům!
Poté, co vůz dvakrát obkroužil náměstí, se papež František objevil na balkoně baziliky, aby pronesl poselství urbi et orbi (městu a světu). Poselství rozuměla ale jen část mnoho-
národnostního publika na náměstí. Zatímco k liturgii dostal každý knížečku s anglickým a italským překladem, text poselství tam nebyl. Ale názvům zemí jako Sýrie, Irák, Ukrajina, Súdán, Kongo, Somálsko, kde papež František nabádal k míru a pomoci trpícím, rozuměli všichni. Potlesk se také ozval, když papež vyzval k boji proti korupci ve své domovské Latinské Americe.
Papež František nezapomněl ani na uprchlíky. „Zmrtvýchvstalý Pastýř (Ježíš) provází na cestě ty, kdo jsou nuceni opouštět svoji vlast kvůli ozbrojeným konfliktům, teroristickým útokům, hladu a despotickým režimům,“pronesl a vyzval věřící k pomoci. I když velká část diváků na náměstí jen tuší, o čem hovořil, z balkonu průčelí katedrály ho po konci projevu opět vyprovází potlesk a výkřiky: „Vivat papa. Vivat papa!“