Kajínek pořád sedí. Je čas diskutovat o délce trestů

„Byl by to zázrak!“svěřil se Jiří Kajínek přímo biblicky médiím, když se dozvěděl, že Miloš Zeman vážně přemýšlí o tom, udělit mu milost. Prezident se tím už zabýval jednou, stejně jako Václav Klaus, který se k Zemanovu záměru staví kladně. I když současný prezident chtěl své právo využívat co nejméně a u smrtelně nemocných uvězněných, což se o Kajínkovi říci nedá.

Zeman opět přímo tenisově nadhodil téma ke kontroverzní diskusi. Najde se a už našlo mnoho argumentů pro a proti. Včetně populistického, že Kajínek má sympatie podstatné části našich občanů, což by se logicky mohlo promítnout i do prezidentských voleb. Zemanovi odpůrci a zejména protikandidáti jistě tohoto faktu v kampani využijí. Přehlédnut ale nelze Zemanův argument, že Kajínek už sedí dvacet let.

Kdysi jsem četl jednu fundovanou sociologickou studii o britském vězeňství. Uvádělo se v ní, že většina vězňů, kteří jsou vězněni déle než sedm let, už nejsou schopni se bez vážných psychických problémů vrátit do normálního občanského života. Ze 198 vězňů odsouzených za vraždu se přitom jen dva podobného kriminálního činu dopustili znovu.

Nestálo by proto za pozornost se délce trestů výzkumně věnovat, když doživotí je bezvýchodné a trest smrti nenapravitelný? Hrozivé je, že vězníme sedmdesát procent recidivistů. Za pozornost také stojí, že v našich vězeních je ve srovnání se složením populace o polovinu více odsouzených jiného než českého původu.