ŘÍKÁM SVÝM KOLEGŮM, ŽE AŽ BUDU MÍT POCIT, ŽE MÁM PATENT NA PRAVDU, AŤ MĚ ZABIJÍ A PRO JISTOTU I ZAKOPAJÍ. NEOMYLNÍ LIDÉ JSOU NEBEZPEČNÍ.

nechává utlačovat, ničit, kanibalizovat. Od partnera, od rodičů, od dětí. Jestli se to má změnit, tak to se samozřejmě lidem, kteří na něm dlouhou dobu parazitovali, rozhodně líbit nebude, nebudou nadšeně spolupracovat, aby se jim zhoršil komfort.

Jestliže si člověk vážnou nemoc „vyrábí“desítky let, jak potom vysvětlujete nemoc u malých dětí?

Nikdo nežije izolovaně. Jedním z nedílných aspektů psychosomatické léčby je náprava chyb a nemocných vztahů v rodinném systému.

Jestli třeba pradědeček mlátil prababičku?

Například, protože pak se pravděpodobně i jejich dcera nechala mlátit a ze syna vyrostl agresor – je to zátěž té rodiny. Pochopitelně zjišťujeme, i jestli do rodiny tragicky nezasáhly vraždy, sebevraždy, potraty, mrtvé děti, holokaust, válka, padesátá léta, normalizace. V české kotlině toho máme za posledních sto let naskládáno opravdu hodně. Bolesti, těžkosti, křivdy, útlaky se nesou a předávají z generace na generaci. Ve vzorcích chování. Jako v seriálu Byl jednou jeden dům Miloš Nedbal hřímal: „My v rodě Nerudných jsme vždycky dělali to a to,“stejně tak si každá rodina táhne mýty typu „ženské našeho rodu vždycky musely držet hubu“nebo „my jsme se nikdy nedočkali spravedlnosti“. Když přetrvává nějaký velmi devastační princip, dítě třeba v páté generaci už má takovou zátěž, že svou smrtelnou nemocí nedovolí, aby rod pokračoval.

LÉKAŘI MĚ NEMAJÍ RÁDI Jak se na váš způsob léčby dívají lékaři?

Nemají mě rádi.

Víte proč?

Netuším, protože i kdyby se tady psychosomatika hodně rozšířila, tak jim chleba neubyde, protože většina pacientů se dál bude svěřovat do péče klasické západní medicíny. Ale ne pro všechny jsem čarodějnice. Čím déle tuhle práci dělám a čím víc ji veřejnost akceptuje, tím víc se ozývají i lékaři, že jim nic jiného nezbývá než psát pilulky, protože pacienti mají pocit, že když si neodnášejí recept, doktor je odbyl. Ale on často ví, že nemoc, natož její příčinu, neodstraní. Dává mi zapravdu. I na semináře, které pořádáme už šestý rok, chodí víc a víc lékařů.

Maminku jste taky přesvědčila?

Když vidí, že lidi opravdu uzdravuju, drží mi palce. Uznává, že mám úspěch. Trvalo to téměř dvacet let.

Pochybovala jste někdy?

Ne. Když vám něco dává smysl, když vidíte logiku těch věcí, nepochybujete. Pochybovala jsem jen o tom, jestli já to budu umět, jestli jsem ta pravá. O tom pochybuju dodnes. Říkám kolegům: „Až budu mít pocit, že mám patent na pravdu, tak mě zabijte a pro jistotu i zakopejte.“Neomylní lidé jsou nebezpeční.

Byla jste holčička, co se pořád na něco ptala?

To mi zůstalo. Vidíte, já jsem vlastně vývojově zpožděná, protože jsem uvízla ve vývojové fázi otázek proč a jak.

Mají vaši klienti něco společného? Kromě toho, že jsou ochotní něco se sebou dělat, a ještě za to platit?

To jsou první předpoklady k léčbě. Musí mít aspoň minimální schopnost sebereflexe a odvahu k ní. Protože ten proces je často bolestivý a nekomfortní. Člověk musí vnímat hodnotu, kterou tady získává, výměnu energií. Za tu platí – za státní péči ale taky, v pojištění, a ani ona negarantuje uzdravení. Troufám si tvrdit, že v mnoha případech zaručuju vyšší garanci.

Stává se, že se na vás někdo obrátí a vy mu neumíte pomoct?

Ano, každý terapeut narazí na limity a je fér to přiznat, netahat z lidí peníze zbytečně. Třeba během prvních pár minut poznám, že některé rodiny jsou neterapeutizovatelné. Například nějaké ženě poradila kamarádka, které jsem pomohla. Ona přitáhne muže a oba jsou přesvědčení, že vůbec nemají žádný problém, že ten má výhradně jejich dítě. Čekají, že jim ho „opravím“, a vůbec nechápou, o čem mluvím, když po nich chci spolupráci. Další požadují jízdní řád na nemoc nebo že s nimi budu kvílet nad nespravedlností světa, případně že dostanou zázračnou piluli. Jejich očekávání se naprosto liší od toho, co jim mohu a chci nabídnout.

VŠECHNO ZAČÍNÁ V RODINĚ V kolika případech rozebíráte vztahy s rodiči?

Ve všech. Logicky, protože všechno v naší přítomnosti má někde prapůvod. Na chodbě máme na zdi napsáno: „Rodina je místo, kde začíná tvůj příběh.“Na film, když ho chcete pochopit, se taky nedíváte od půlky.

Když tohle všechno víte, jak vychováváte svoji dceru?

Když se někdy zpytuju, jestli jsem dost dobrá máma, tak abych se ve výčitkách