ÚPLNĚ NEJHORŠÍ JE VYBĚHNOUT BEZ TRÉNINKU ROVNOU DO ZÁVODU.
činnostech. Zlepšíte stabilitu, budete obratnější a snížíte zátěž páteře. Trenérka Miroslava Miřátská-Vošická tento přístup přirovnává ke stavbě domu: musíte vybudovat pevné základy a na ně pak můžete postavit klidně mrakodrap. „Vedu lekci pilatesu, kde se hodně zabýváme středem těla. Klientky nechávám, ať si vyzkoušejí špatnou variantu cviků a tu správnou. Bývají překvapené, když si uvědomí rozdíl mezi technicky správně provedeným cvikem a takovým, kdy neřeší, že mají stáhnout žebra a aktivovat břicho, a nepovažují za důležité, v jaké pozici mají ruce nebo kolena,“říká lektorka a majitelka studia Fitnessie.
Spousta lidí cviky na posílení středu těla ale podceňuje. Někdy z nevědomosti, někdy z úsilí o rychlé výsledky. Ono totiž platí, že efekt posilování pánevního dna není tolik viditelný jako třeba budování bicepsu. Opět se to týká většinou mužů, kteří se v posilovnách ženou za svalnatými pažemi, rameny a zády, a přitom zůstávají neohební, rukama v předklonu nedosáhnou na zem, chybí jim břišní svalstvo, a přestože se cvičením zabývají několik hodin týdně, trápí je bolesti zad. Ženy zase chybují, když se ve snaze o lepší postavu zaměřují pouze na jednu nebo dvě problematické partie. Znáte břišní pekáč? To je cvičení, které už léta figuruje v rozpisu lekcí mnoha fitness center, přestože může být pro někoho dokonce škodlivé. Cvičit celou lekci výhradně břišní svaly a dělat to technicky správně, to je výzva pro profesionály, natož pro netrénované jedince. Někdo už po pár minutách sklouzne k tomu, že ve snaze ulevit si začne přetěžo-
INZERCE ▼ vat jiné části těla, především páteř. „Každé cvičení by mělo být komplexní. Když máte vypracovaná ramena, ale zanedbáváte břicho, dožene vás to v podobě různých zdravotních potíží. Ale tohle všechno souvisí s věkem, ke kvalitě musíte dospět. Když mi bylo dvacet, taky jsem řešila zadek a ne to, jestli mě bolí záda,“podotýká Miroslava Miřátská-Vošická.
CHŮZE NEUBLÍŽÍ
Jestliže je vám svět fitness vzdálený, nemáte prostředky na osobního trenéra nebo nemůžete za sportem dojíždět, není důvod zůstat neaktivní. Můžete obout tenisky a chodit, což je rozhodně lepší varianta než cvičit u videa a nevědět, jak na to. Samozřejmě i v obyčejné chůzi je možné chybovat, protože můžete mít naučené špatné stereotypy, ale neublížíte si tolik jako vyloženě nesprávným pohybem. S běháním je to složitější, přestože si mnoho lidí myslí, že tenhle sport zvládne každý. Spousta běžců podceňuje rozcvičení, přepálí začátek, až je píchá v boku a zadýchávají se. Mnozí chybují v technice, jako je náklon těla, délka kroku nebo práce rukou – to všechno vás naučí trenér. Je dobré se s někým spojit, než si vypěstujete zlozvyky, jimž se špatně odvyká. Úplně nejhorší ovšem je vyběhnout bez tréninku rovnou do závodu. S pevnou vůlí to jistě zvládnete, ale za jakou cenu? Šlachy a klouby vám nepoděkují. „Snažíme se zdůrazňovat, že bez předchozí pečlivé přípravy není nejlepší nápad běžet půlmaraton. Aby si běžec závod užil a doběhl bez problémů do cíle, musí trénovat. Když člověk něčeho chce dosáhnout, musí tomu taky něco obětovat, to platí v běhání úplně stejně jako v běžném životě,“říká Tadeáš Mahel, mluvčí RunCzech běžecké ligy, která organizuje nejdůležitější závody v Česku.
DO PŘÍRODY, NEBO NA GAUČ?
Možná bojujete sami se sebou, a přestože si uvědomujete důležitost pohybu, máte stále potíž v pravidelnosti a sklouzáváte k výmluvám. Inspirací mohou být rady těch, kteří pohyb milují – co takové lidi spojuje? V prvé řadě nikdy nedělají sport, který je nebaví. „Vezměte si, kolik lidí dnes začíná běhat jenom proto, že je to trendy nebo že tím spálí velké množství kalorií, a přitom běh nenávidí. První předpoklad, jak si zamilovat určité cvičení, je ten, že vás bude bavit. Pokud vás netěší, bude váš mozek vymýšlet všechny možné výmluvy, jak se mu vyhnout – nejen dneska, ale také zítra, pozítří a tak dále,“říká Jana Havrdová.
Milovníci sportu mají společné to, že sledují zpětnou vazbu: kolik kroků nachodili, kolik kilometrů naběhali nebo uplavali nebo jak si vedou ve svém sportu. To vše jim dává motivaci, aby ve svém úsilí pokračovali. Také mají plán na krizové situace, kdy musí přerušit sportování kvůli pracovní cestě, dovolené nebo třeba nemoci. „S krizemi počítají a jsou připraveni zareagovat, když se jejich plán zbortí. U běhání si třeních