Lekce Francie – zapomeňte na staré časy
Předpokládané vítězství Macrona ve druhém kole prezidentských voleb 7. května (na jeho stranu se včera přidávali poražení soupeři) se nyní považuje za signál evropské stability. Až tak jednoduché to však ani v tomto případě nebude.
Tvrdé zkoušce bude jako první vystaven celý francouzský model vládnutí od dob Charlese de Gaulla v 50. letech minulého století – pátá, neboli poloprezidentská republika. V ní se hlava státu dělí o moc s vládou a opírá se hlavně o „svou“stranu v parlamentu.
Takovou stranu však Macron v tuto chvíli nemá – dosud si zakládal na nezávislosti a na svou podporu založil „pouze“hnutí En Marche!, které vychází z hesla La France en marche (Francie vpřed). Parlamentní volby budou v zemi už v červnu a do té doby se silná „promarconovská“ strana zrodí jen těžko. Vypadá to tak spíše na tvrdý souboj prezident versus parlament.
Le Penová: úspěch, či porážka?
To, že se Marine Le Penová, šéfka nacionalistické, protiimigrantské a euroskeptické Národní fronty, dostala v závěsu za Macronem do definitivního „rozstřelu“, je pozorovateli považováno spíše za neúspěch. Podmínky pro její vzestup byly de facto ideální – brexit, triumf Trumpa v USA a k tomu hned několik velkých teroristických útoků v zemi. Přesto Le Penová skončila druhá – a na tomto místě nejspíš zůstane i ve druhém kole.
Není to přitom jediné zklamání pro strany, které v EU nabízejí extrémní řešení. Připomenout lze například porážku kandidáta Svobodných v opakovaných prezidentských volbách v Rakousku, neúspěch antiislamisty Geerta Wilderse v nizozemských parlamentních volbách či nynější návrat německé Alternativy pro Německo (AfD) mezi takřka bezvýznamné strany.
Podle amerického zpravodajského
49 lidí volilo ve Francii % ty kandidáty, kteří odmítají nynější establishment.
serveru Politico to ukazuje na setrvávající snahu evropských voličů najít při své rostoucí nechuti k vládnoucímu establishmentu „neextrémní“alternativu.
Emmanuel Macron je podle serveru ideální příklad. „Ten se oficiálně vymanil z tradičních mantinelů rozdělení politiky. Počítejte s tím, že se objeví další podobní kandidáti v Evropě, kteří budou následovat jeho postideologickou a pragmatickou výzvu,“napsal Politico.
Ani to však nemusí být poslední stadium přehodnocování postojů evropských voličů. Server Politico mimo jiné upozornil, že už nyní ve Francii volilo de facto 49 procent lidí (se započítáním hlasů těm, kteří volebním sítem v prvním kole zcela propadli) kandidáty odmítající establishment.
I proto si teď ani ve Francii řada pozorovatelů netroufne napsat, že druhé kolo prezidentských voleb je už předem rozhodnuté. Marine Le Penovou tam někteří zdaleka ještě neodepsali.
„V případě, že se boj změní na střetnutí lidu s elitou, kdo může předpovědět, jaký bude výsledek? V nových kulisách je všechno možné,“varoval například francouzský levicový list Libération.