Naštvaná a rozdělená Francie

Etablované strany ve francouzských volbách propadly. K vítězství má nakročeno Emmanuel Macron. Blízká budoucnost je však nejistá.

První kolo francouzských prezidentských voleb vyhrál Emmanuel Macron před Marine Le Penovou. Stejně, s velkou pravděpodobností, dopadne i druhé kolo 7. května. Macronovo vítězství by snad mohl zhatit pouze zvláště barbarský útok muslimských teroristů. Do druhého kola tedy jde očekávaná dvojice a i výsledek jejich duelu je očekávatelný. Co to však vypovídá o situaci ve Francii a co z toho plyne pro budoucnost?

Tak především, nejenom pro Francii je příznačné, že etablované strany, v konkrétním případě socialisté a konzervativci, nezískali důvěru obyvatel. Vítězi prvního kola soupeření o Elysejský palác jsou protestní strana Le Penové, Národní fronta, a účelový Macronův spolek En Marche! (Vpřed!).

Zadruhé, kandidáti protestních stran na pravici a na levici, Le Penová a Mélenchon, získali dohromady čtyřicet procent hlasů. To ledacos vypovídá o náladě ve Francii i o tom, co je tam podobné jako v ostatních západních demokraciích. Všude na Západě dnes totiž hrají roli stejné vlivné proměnné: končící globalizace, stagnující růst, zostřující se boj o blahobyt opepřený pocitem, že západní způsob života je ohrožen.

I ve Francii se mnozí lidé cítí být etablovanými stranami přehlíženi. A při nezaměstnanosti okolo deseti procent – ve skupině mezi 18–25 lety dokonce čtyřiadvacet procent – nepřekvapí ani odpor proti globalizaci, nadnárodním firmám a nadnárodním organizacím, jako je EU.

A tak by bylo nejenom zajímavější, ale reálné situaci ve Francii vlastně přiměřenější, kdyby ve druhém kole Emmanuel Macron soupeřil s levicovým Jean-Luc Mélenchonem. Tito dva politici totiž odrážejí podstatu rozpolcenosti Francie ještě trochu přesněji než duo Macron – Le Penová.

To, že k duelu mezi liberálně a proevropsky myslícím Macronem a radikálně antikapitalisticky zaměřeným Mélenchonem nedošlo, bude mít jeden důsledek. Střetnutí rozpolcené Francie je odročeno na dobu Macronova prezidentství.

To, jak silná bude pozice prezidenta Macrona, je třeba se ptát proto, že zatím nemá skutečně jasnou podporu v parlamentu. Jeho politické seskupení En Marche! je spolek pod heslem, které připomíná Obamovo „Yes we can“. Nemá-li být Macron podobně slabý prezident, jako byl Obama, tak musí v červnových volbách do parlamentu opravdu zabodovat a získat podporu přívrženců ostatních stran.

O síle prezidenta Macrona rozhodne i to, koho budou v červnových volbách podporovat Mélenchonovi voliči. Záležet bude na tom, kolik z nich dá v červnu svůj hlas Národní frontě. Mélenchon jim sice možná doporučí podporu Macronova En Marche!, ale není jisté, jestli jej jeho voliči poslechnou. Proč by to měli dělat, když Mélenchonův program je antikapitalistický a kritický vůči EU. Obě témata Marine Le Penová nabízí také. Je nejenom eurokritická, ale její sociální program je výrazně levicový. Francii a její spojence čekají neklidné časy.