Voráček: Chci pomoct nároďáku
Jakub Voráček se připojil k hokejové reprezentaci, která se připravuje na MS
Už zase má vizáž filmového Forresta Gumpa běhajícího Amerikou. Dlouhé vlasy, husté vousy. „Beru to tak, že mi teď začíná play-off.“Do toho „opravdového“v NHL se hokejový útočník Jakub Voráček s Philadelphií neprobil.
A tak záhy kouči Jandačovi přislíbil účast na světovém šampionátu, který začíná příští pátek v Paříži. To je pro něj play-off, boj o medaili. „Hrát na mistrovství světa beru jako poctu. Loni jsem ho musel vynechat, o to víc jsem se teď těšil,“říká sedmadvacetiletý hráč.
Odpočinul jste si po konci základní části NHL?
Ano. Moc jsem si potřeboval orazit, protože sezona byla opravdu náročná. Začal jsem ji už v září na Světovém poháru a v základní části NHL jsem nevynechal jediný zápas. Deset dní jsem si od hokeje odpočinul a zase do něj nabral tu správnou chuť. Teď jsem připravený pomoct národnímu týmu.
Jaký máte dojem z rodícího se týmu? Už má šest hráčů z NHL.
To může být plus. Když si ale vzpomenu na zlaté mistrovství 2010, tam jsme byli z NHL jen čtyři. Takže po těch letech vím, že hlavně musíme udělat dobrou partu. Teprve pak může přijít úspěch.
Ve zmíněném roce 2010 jste končili turnaj v Kolíně nad Rýnem. Právě tam se bude hrát druhá skupina i závěrečné zápasy o medaile.
Jsou to krásné vzpomínky, ale strašně rychle to utíká, vždyť už od těch chvil uběhlo sedm let. Je načase zase udělat nějakou medaili.
Jaké bude hrát hokej v Paříži, nehokejovém to městě?
Párkrát už jsem v ní byl na tenisovém French Open a musím říct, že je jedním z mých nejoblíbenějších měst ve světě. Neberu to tak, že je Francie nehokejová země. Když jsme hráli šampionát před čtyřmi lety, chodilo ve Stockholmu 1 500 diváků. Horší to být nemůže.
Máte jako hráči nějaké obavy z terorismu, který v Paříži hrozí?
Samozřejmě to není nic hezkého, ale nemůžete nad tím přemýšlet. Každý ví, co se ve Francii děje, tak doufejme, že si to organizátoři pohlídají a průšvih nenastane.
Zpět k hokeji. Před pár dny se zdálo, že budete v reprezentaci i kapitán. Teď je jisté, že do Francie dorazí také Tomáš Plekanec...
... a mně vůbec nevadí, pokud mi vezme kapitánské céčko. Pleky zaslouží obdiv, vždycky jel, když mohl. Je to velká posila. Pro něj je škoda, že vypadl Montreal ze Stanley Cupu, pro nás jako reprezentaci jenom dobře.
Co říkáte na výsledky? Vypadlo i Chicago, jeden z favoritů.
Chicago hraje posledních sedm osm let na vrcholu a každý rok to nejde zopakovat. Ale takový Michal Kempný měl výbornou sezonu. Dvakrát jsme proti nim hráli, sledoval jsem ho v televizi a bylo vidět, jak si věří. Hodně hokejově vyrostl.
Zato Flyers play-off minulo.
Nespokojení jsme byli úplně všichni. Jádro týmu je pohromadě už šest let a je načase se dostávat do play-off a vyhrávat v něm série. Přitom v této sezoně jsme měli dobře našlápnuto, jenže v lednu jsme chytli sérii proher a pak už bylo pozdě se z toho vyhrabat. Teď jede hodně hráčů od nás na mistrovství, vždy je speciální proti nim nastoupit.
Strašně se na ty zápasy těším a doufám, že Kanadu porazíme.
Teď je mistrovství reprezentačním vrcholem, když vás NHL nepustí na olympiádu, že?
Pořád doufám, že odpovědní lidé ještě dají hlavy dohromady a my nakonec budeme moct jet. Olympijský turnaj je pro každého hokejistu tím největším a byla by škoda o něj přijít. Samozřejmě si uvědomuju, že nás majitelé klubů platí, ale posledních pět olympiád problém nebyl. Je frustrující, že my hráči nemáme šanci to změnit.
Před pěti měsíci jste se stal otcem. Jak moc jste se změnil?
Najednou mám jiné priority. Když přijdu ze zimáku domů, nepřemýšlím
tolik nad hokejovými věcmi. Mám v hlavě jiné myšlenky.
Teď se syn narodil i spoluhráči Radko Gudasovi. V očekávání jsou i u Michala Neuvirtha.
Je zajímavé, že se to sešlo takhle během jednoho roku. Minulý týden jsem se byl podívat na malého Kvída od Radka, a to je celý táta.
Je to přitom pár týdnů, co NHL vyděsil kolaps gólmana Neuvirtha. Jak jste to prožíval?
Bylo to strašný. Ani se nedá popsat, co se ve mně odehrávalo. Vůbec jsem nevěděl, co mám dělat. Bylo náročné dohrát první třetinu, všichni jsme byli v nejistotě, co s ním je. Moc se mi ulevilo, že mu už o přestávce bylo líp. Mluvili jsme spolu.