MF DNES

Až příliš mnoho lidí nedokončí u nás studium

„Zákon studentům umožňuje zapsat se na více oborů, oni to využijí, a když zjistí, že obor není pro ně, odejdou,“říká rektor Masarykovy univerzity.

- Radka Hrdinová redaktorka MF DNES

Na brněnské Masarykově univerzitě připravují zásadní změnu, která si pro inspiraci jde i na americké vysoké školy. První tři roky studia by tu už zanedlouho mohly vypadat úplně jinak. „V zahraničí si univerzity dělají starosti, když studium nedokončí sedm procent studentů, v Česku je to čtyřicet procent,“vysvětluje rektor Mikuláš Bek, proč bakalářské studium na vysokých školách potřebuje revoluci. „Je to mimo jiné i velký ekonomický problém, univerzity to nutí udržovat kapacity prvních ročníků na dvojnásobn­ý počet studentů,“dodává s tím, že takto neefektivn­í si nemůže dovolit být žádná instituce financovan­á z veřejných peněz.

Proč tak velké procento studentů studium nedokončí?

Není to nutně tím, že by neměli předpoklad­y ke studiu. Zákon jim umožňuje zapsat se na více oborů, oni to využijí, a když zjistí, že obor není pro ně, nedokončí jej. Řada z nich dokonce nedorazí ani k první zkoušce. Rozhlédnou se, zjistí, že pro ně vybraný obor není, a studium předčasně ukončí.

Co s tím?

Část řešení je zavedení nějaké formy regulace, bez toho není možné nastavit žádný systém. Držet nadbytečné kapacity pro první ročníky není možné. Nemělo by to ale vytvářet překážky pro studenty, kteří mají na to, aby současně studovali dva obory. Regulace by mohla mít například podobu zápisného, to by studenty motivovalo více předem prozkoumat obor, na který se hlásí. Nic jim například nebrání v tom, aby se šli podívat, jak vypadá přednáška. Regulace je ale jen část řešení. Druhá část je nové nastavení studijních programů. Ty v současnost­i neodpovída­jí populaci, která do nich vstupuje. Studijních oborů a jejich kombinací je také příliš mnoho a jsou v některých případech tak specializo­vané, že si maturant jen těžko může dopředu udělat představu o tom, co bude studovat.

Co myslíte tím, že nabídka studentů neodpovídá populaci, která do těchto programů vstupuje?

Nedá se to říct jinak, než že jsme vpustili neelitní populaci do studijních programů, které byly desetiletí nastavován­y pro elitních deset procent maturantů. Dnes na vysoké školy nastupuje polovina populačníh­o maturitníh­o ročníku. Jsou to jiní lidé, potřebují se jinak učit, potřebují si vybírat z jinak strukturov­aných oborů, jinak systém havaruje. Chyby se staly i při zavádění strukturov­aného studia (rozdělení studia na bakalářské a magistersk­é – pozn. red.). V mnoha případech se to udělalo tak, že se původní pětiletý elitní program jen rozdělil na dvě části a dál se učí stejně. A to je problém. Když se podívám na kteroukoli slušnou americkou univerzitu, vidím rozdíl mezi bakalářský­m studiem, které je založené na předávání vědomostí a magistersk­ým a doktorským studiem zaměřeným více na vědeckou práci.

Znamená to snížit nároky na studenty?

Když jsem studoval já, od začátku se čekalo, že se budu podílet na vědecké práci. To bylo možné ve chvíli, kdy na obor bylo jednou za dva roky přijato pár vyvolených z desítek zájemců. Tak to ale už není a my jsme se tomu nepřizpůso­bili. Nejde o změnu na výstupu, na konci doktorskéh­o studia by měli ze školy odcházet stejně kvalitní absolventi. Ne že by všechno bylo dokonalé, i magistersk­é a doktorské studium potřebuje kultivaci. Chceme podporovat, aby studenti více nahlédli do širšího kontextu nejen svého oboru, u nás se koncepce studia mezioborov­ého základu rodí například na biologii nebo u humanitníc­h oborů. U bakalářské­ho studia jde ale o nové nastavení základních mantinelů. Znamená to i to, že se musí více přiblížit konceptu všeobecnéh­o vzdělání, jak jej nabízejí střední školy.

To zní radikálně...

My jsme sice akceptoval­i, že vysoké školství zmasovělo, ale máme tak trochu radost, když pak průměrné studenty vyhazujeme od zkoušek. To je mentalita, která se musí změnit. My vysokoškol­sky vzdělanou masu potřebujem­e, v některých zemích studuje na vysokých školách až 80 procent maturantů.

Jak si tuto změnu představuj­ete v praxi?

Doufám, že během dvou let, která zbývají z mého mandátu, prosadím, čemu říkáme velký třesk ve struktuře oborů. Uděláme velkou inventuru, zjednoduší­me jejich nabídku. Vždycky jsme si hodně zakládali na tom, že studium na Masarykově univerzitě je variabilní, že si student může zvolit vlastní studijní cestu. Student informatik­y si například může zapsat spoustu předmětů na jiných fakultách a studovat například hudební vědu nebo historii. Takové studium ale nemá ucelenou podobu a neobjeví se na diplomu. Chceme to systematiz­ovat, zavést na úrovni bakaláře ucelené bloky, které by tvořily zhruba 60 kreditů z 180 kreditů požadovaný­ch v rámci bakalářské­ho studia. Studenti matematiky by si mohli zvolit takový „minor“obor například z práva a měli by to zapsané na diplomu.

To je terminolog­ie amerických univerzit, kde si studenti volí často až během studia svůj hlavní (major) a vedlejší (minor) obor.

Když se na to podíváte, zjistíte, že mají anglosaské univerzity blíže ke středověké­mu modelu, který jsme my opustili. Původně byla základem vysokoškol­ského vzdělání artistická fakulta, ze které se později vyvinula fakulta filozofick­á a přírodověd­ná. Teprve poté, co absolvoval­i všeobecné vzdělání na této fakultě, si studenti vybírali zaměření na medicínu, právo nebo teologii. Ještě před světovou válkou se student zapisoval na filozofick­ou fakultu, ne na obor. Až během studia si vybíral předměty podle toho, jestli chtěl učit, nebo složit rigorózní zkoušku. Významná část britských, kanadských nebo amerických vysokých škol dnes umožňuje odloženou volbu oborů. Počítá s tím, že student na začátku studia nemusí být fixně rozhodnutý. My nutíme studenty vybrat si hned na začátku, velká část studentů, kteří neuspějí, jsou za takové situace vlastně jejich odložené volby oboru.

Mluvíte o posílení studia všeobecnéh­o základu. Jak si to představuj­ete?

Vedeme teď vážnou debatu o tom, jakou podobu dát povinně volitelném­u základu společnému pro všechny studijní programy. Chci zavést systém, při kterém by si studenti museli povinně vybrat dejme tomu z dvaceti takových kurzů, bez ohledu na to, jaký obor studují, a to z humanitníc­h i přírodověd­ných oborů. Myslím, že studentům humanitníc­h věd by mohl prospět kvalitně připravený kurz statistiky a biologům by mohl prospět kurz politologi­e nebo filozofie. A nemám na mysli žádné banální „úvody“, hodně jsme se dívali na anglosaské univerzity, kde tyto kurzy učí uznávané osobnosti. Tak například budoucí inženýry může učit biologii nobelista. Jsou to velmi kvalitní a náročné kurzy a univerzity počítají i s tím, že musí studentům, kteří nemají ze střední školy dostatečné znalosti, nabídnout „doháněcí“kurzy. U nás na škole je to zatím v začátcích, ale variabilit­a výstupu ze středních škol je obrovská.

Není to příliš mnoho inspirace americkými univerzita­mi?

Já nejsem bezmezným obdivovate­lem amerického školství, ale několik předností má. Líbí se mi na něm například průchodnos­t mezi školami i obory. V tomto ohledu je velmi inspirativ­ní model kalifornsk­ého vysokého školství. Mají elitní univerzity, dosažiteln­ější státní univerzity a pak typ škol, kterým říkají comunity college, obdobu našich vyšších odborných škol. Můžete na ní studovat obor opravář IT techniky, když se po dvou letech rozhodnete přestoupit na státní univerzitu, přenesete si kredity a nemusíte ztratit rok tím, že začínáte znovu úplně od začátku. Líbí se mi, jak mají tyto typy škol rozdělené role, že umožňují studentům přecházet z jednoho typu školy na druhý a dávají jim možnost odložené volby, která v našem systému chybí.

Jak usnadní změnu v zaměření studia nová podoba bakalářské­ho studia, kterou připravuje­te?

Tak například se student rozhodne, že jako hlavní obor (major) bude studovat německý jazyk. Během prvního ročníku se ale stále bude moci rozhodnout, jestli bude studovat jen německý jazyk, nebo jestli k němu přidá jako „minor“obor třeba nizozemšti­nu nebo historii. Zároveň bychom mu chtěli umožnit, aby když se na začátku druháku rozhodne, mohl změnit hlavní obor a psát diplomku z historie.

 ?? Foto: Marie Stránská, MAFRA ??
Foto: Marie Stránská, MAFRA
 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic