Branná výchova se vrací
Stát chce z dětí dělat vlastence, připravené na stav ohrožení
PRAHA Češi středního věku a ti starší si pamatují na školní léta, kdy v rámci civilní obrany běhali s igelitovými pytlíky na rukách a plynovou maskou na tváři a cvičili se na chemický útok. Nyní by se branná výchova – jako samostatný povinný předmět – mohla do výuky vrátit.
V modernější verzi a bez ideologického balastu. Žáci by se učili praktické věci, jako je zdravověda a první pomoc. Či zásady, jak se chovat v krizových situacích.
Usiluje o to ministerstvo obrany. Připravuje na to nový zákon. Chce tím posílit obranyschopnost země a zároveň vzbudit v mladé generaci patriotismus.
Experti varují, že civilisté nejsou dostatečně připraveni ani na ojedinělý teroristický čin. Natož na válku. Upadající úroveň kdysi vycvičených záložáků a obecně úpadek praktických dovedností, nenechávají klidnou ani armádu. Civilisty totiž bude muset v případě ohrožení využít k obraně státu.
K nápadu, který se má brzy proměnit v zákon, se nyní vyjadřují ostatní resorty. Věcný záměr zákona by měla řešit ještě tato vláda.
Branná výchova je v osnovách škol už dnes. Okrajově se probírá třeba v občanské výchově či v dějepisu. Nicméně i opoziční poslankyně Jana Černochová (ODS) tvrdí, že není dostatek zkušených pedagogů, kteří by dětem uměli zábavnou formou přiblížit přípravu občanů k obraně státu. „Takové téma i výchova k vlastenectví na základní a střední školy patří. Už dítě by mělo vědět, že v civilizované společnosti se od občanů očekává, že v případě ohrožení mají svoji zemi hájit a být připraveni třeba i nasadit život,“říká. Navrhuje dokonce, aby starší školáci odjížděli každý rok na týdenní tábor, kde by si osvojili věci, které jsou blízké třeba skautům. Ministerstvo kromě návratu branné výchovy přichází i s myšlenkou, že by po vzoru některých evropských států využilo k posílení obranyschopnosti země sportovní jednoty, zájmové spolky, různé svazy a tělovýchovné spolky. „Již jsme zapomněli na to, že důležitou složkou obranyschopnosti republiky jsou i její občané. A my chceme vytvořit podmínky pro zvyšování jejich fyzické zdatnosti, dovedností, ale i mravních vlastností a etických zásad, jež by pak mohli využít při krizových situacích či k obraně státu,“říká ministr obrany Martin Stropnický (ANO).
Ministr Martin Stropnický pak doplňuje, že by se žáci ve škole naučili i další praktické věci. „Třeba jak pomoci zraněnému, jak se chovat při teroristických útocích, ale i dopravních nehodách či jak si správně nasadit plynovou masku,“obhajuje návrat kdysi tradičního předmětu do výuky.
Ministerstvo školství se k branné výchově jako samostatnému povinnému předmětu staví rezervovaně.
„Požadavek neodpovídá pojetí Rámcového vzdělávacího programu pro základní školy. Ten dnes již umožňuje práci s tématem brannosti a ochrany člověka v mimořádných situacích v dostatečné míře a jeho okamžitá úprava není potřeba. Tato tematika byla navíc v roce 2013 významně doplněna,“tvrdí mluvčí resortu Jarmila Balážová.
Ovšem na druhou stranu připouští, že ministerstvo se diskusi o nějakých dílčích úpravách v této oblasti bránit nebude.
Sokolové
Druhým nápadem ministerstva, jak posílit obranyschopnost republiky, je spolupráce státu s různými svazy či tělovýchovnými jednotami. Některé spolky jsou k tomu podle expertů téměř předurčeny, třeba radioamatéři, kynologové, sportovní letci, modeláři se svými drony, potápěči, různé zdravotnické spolky či střelecké kluby.
„Není to nic nového. Různé gardy nebo ostrostřelci již před staletími kooperovali s králem. V 19. století na ně vlastně navázal třeba Sokol a později legionáři,“upozorňuje náměstek ministra pro řízení sekce obranné politiky a strategie Jakub Landovský (ČSSD). A doplňuje: „Inspiraci hledáme v meziválečném Československu, které mělo ukázkově promyšlený a ucelený model přípravy občanů k obraně státu. Rovněž definován zákonem.“
Jako konkrétní příklad může posloužit rok 1919 a dnes pozapomenutá válka Československa s Maďarskem. Čeští sokolové v prvních dnech bojů zastali úlohu v praxi neexistující armády.
Dobrovolnické jednotky sokolů tehdy sehrály klíčovou roli v obsazení bratislavské Petržalky. Muži přeručkovali dlouhý most přes Dunaj a překvapili maďarské stráže. A jejich tvrdý trénink byl jádrem úspěchu.
Podobné principy se zúročily i v roce 1938, kdy se při mobilizaci ukázala mimořádně vysoká morálka společnosti. A takový potenciál by chtělo ministerstvo obrany v Češích opět pěstovat a využít. Stát by si tak vytvořil základnu desetitisíců lidí, kteří se mu budou v prvních krizových týdnech a měsících případného konfliktu náramně hodit. Protože v tu chvíli zkrátka nebude stačit třicet tisíc profesionálních vojáků a pár tisícovek vycvičených aktivních záložníků.
Cvič, dostaneš munici
Představa je zhruba taková, že by vznikla zastřešující asociace – v níž by stát měl svůj vliv – a svazy či spolky by se do ní hlásily dobrovolně. Ideálně by přitom začlenily do tréninku svých členů prvky branné výchovy. Na oplátku jim armáda nabídne třeba technické zázemí, instruktory či za určitých podmínek i své střelnice a dosluhující munici.
Ministerstvo se inspirovalo v zahraničí. Například v Estonsku, Polsku, Maďarsku či Dánsku.
Nejvíce zaujal finský model, kde od roku 1994 existuje dobrovolná organizace, která sdružuje vojáky v záloze či třeba tamní lovecký svaz. Tato veřejná asociace pod politickou kontrolou státu organizuje krizové a vojenské kurzy pro 50 tisíc Finů ročně.
Ale variant, kam by se mohla ubírat česká cesta, je více.
Každopádně nesmazatelným bonusem v jakémkoli případě je dobrovolná databáze lidí, která spoluprací spolků s armádou vznikne. Ta bude obsahovat kontaktní údaje, případně i zdravotní stav, profesní zaměření a dovednosti, jimiž by chtěli dotyční přispívat k obraně státu. Po zrušení vojny totiž nemá stát tušení, jak na tom Češi z pohledu bojeschopnosti jsou. V případě ozbrojeného konfliktu, a ty dnes vypukají neobvykle rychle, bude armáda přijímat brance, kteří jsou pro ni velkou neznámou. Ať už z hlediska jejich civilní specializace, fyzičky či vůbec ochoty vzít do ruky zbraň.
Extremistické skupiny
Zároveň s tím však existuje riziko, že se do navrhovaného systému obrany státu vetřou nebezpečné, kupříkladu polofašistické či krajně levicové, „bojůvky“.
Ministerská náměstkyně pro řízení právní sekce Alena Netolická potvrzuje, že i s tím se bude muset nový zákon popasovat. „Samozřejmě navrhneme právní nástroje, jak zabránit, aby se do tohoto systému nedostaly nějaké extremistické skupiny,“dodává.