Boj o Hrad: favoritem už není jen Zeman
Ondřeje Leinerta, reportéra MF DNES
Pro muže, který se významnou část života živil sázkami, to paradoxně není dobré zjištění. Poté, co Michal Horáček opustil sázkovou kancelář Fortuna, kterou začátkem 90. let zakládal, si vytyčil nový životní cíl: stát se prezidentem této země. Vyhradil si na to 50 milionů korun a na kampani je to vidět. U vstupů do metra, v samoobsluhách, květinářstvích, všude narazíte na jeho petiční místa. Ale není to nic platné, u bookmakerů Fortuny, Tipsportu i další konkurence stejně klesá. Naopak nahoru jde a velefavorizovanému Miloši Zemanovi se blíží na dostřel vědec, který ještě podpisy ani sbírat nezačal. Bývalý předseda Akademie věd Jiří Drahoš.
Před necelými třemi měsíci to byl outsider. Kdybyste si na jeho vítězství vsadili stovku, mohl se vám vrátit třicetinásobek – tři tisíce. Ale stačilo pár signálů, že Drahoš není žádný pan Nikdo, pochvala od tak rozdílných figur, jako jsou Andrej Babiš, Karel Schwarzenberg nebo Petr Gazdík, což je známka dost široké přijatelnosti, a hned byste místo třicetinásobku nedostali ani trojnásobek.
A Drahošovy šance ještě porostou. Nedávný první větší průzkum k prezidentské volbě, který připravil Median pro Český rozhlas, ukázal, že už teď jsou s Horáčkem skoro na stejné úrovni. Zatímco Horáčkovi by dalo hlas dvacet procent lidí, Drahošovi sedmnáct.
Na rozdíl od Horáčka, jehož tvář se díky spolupráci s Petrem Hapkou nebo porotcování v SuperStar vybaví skoro každému, je přitom Drahoš spoustě lidí stále neznámý. Pokud by to v nadcházející kampani dokázal změnit, bude mít co dělat i zdánlivě neohrozitelný Miloš Zeman. Jeho 37 procent u Medianu vypadá přesvědčivě. A není pochyb, kdo v prvním kole prezidentské volby zvítězí.
Jenže Miloš Zeman má slabinu. Během svého panování rozehnal národ do dvou skupin dle hesla: kdo nejde se mnou, jde proti mně. A to pro něj může představovat v druhém kole volby velký problém. Kdybychom teď sečetli jen podporu pro Horáčka a Drahoše, vyšlo by 37 procent. Tedy plichta se Zemanem. A to jsme na začátku.
Jistě, Zemanovi konkurenti se mohou porazit sami. Třeba, kdyby se jako v případě Jana Fischera ukázalo, že nemají moc co říct. Po pár setkáních s oběma pány je však zřejmé, že textař a podnikatel i vědec a pěvec jsou barvitější osobnosti než statistik, jehož největší zálibou je vážná hudba. Hlavně málo známý Drahoš může ještě hodně růst. Nedávným tříhodinovým rozborem rockové hudby na Radiu Beat, vyprávěním, jak si na venkově postavil chalupu či jak Brazilcům během přednášek chemie vysvětloval, kdo je Jára Cimrman, naznačil, že ještě může překvapit. Naproti tomu Zeman, jehož zná každý, už nemá kam růst.
U něho jde jen o to, na jaké se zrovna drží vlně. Jestli na vítězné, jako když v televizi mluví o uprchlících a chlubí se pozvánkou do Bílého domu od „spojence“Donalda Trumpa“, nebo poraženecké, když mluví v Rozhlasu sprostě a zjišťuje, že Trump ho vlastně nikam nepozval. Podle toho, jak se do Drahoše na sociálních sítích pustil Zemanův mluvčí Jiří Ovčáček, minimálně část prezidentova týmu nervózní je, jinak by jim „PR produkt“, „kýval“a „fíkus“, jak už Ovčáček stihl Drahoše otitulovat, za zmínku ani nestál.
I proto favoritem prezidentské volby už není jen Zeman. Zatím nenápadný vědec nakonec může brát vše.