Bůh může být předoucí kocour, ví Bydžovská

Uzavřená místnost, opakující se motiv svěrací kazajky, zborcená postava mladého muže. Už úvod novinky V hodině rysa, kterou do pražské La Fabriky připravilo nové uskupení SpoluHra, dává tušit, že diváky čeká drama mířící do nejtemnějších odstínů lidské psychiky. Daniel Krejčík, Petra Horváthová a Zuzana Bydžovská zde v režii Radima Špačka oživili drama švédského autora Pera Olova Enquista pojednávající o setkání faráře s mladým násilnickým chovancem a jeho již trochu rozklíženou psychiatričkou.

Enquistova hra se nebrání filozofickým úvahám, které obarvuje silnými metaforami (Bůh může být něco jako předoucí kocour), v závěrečné promluvě však občas sklouzne i k banalitě; stojí však především na hercích a jejich podání náročného vyzkoušet, což značí sérii svlékání. Mondénní svět cetek, tretek a odcizených vztahů by měl tvořit kontrast k prvkům spirituálním, nicméně i jim se dostává chladného obalu vážně míněné záležitosti, počínaje vyhledáváním odkazů ve výtvarném umění a konče zobrazením přízračných hutného textu. Největší předností novinky je vysilující výkon Daniela Krejčíka, jenž ještě více vyniká vedle soustředěného podání Zuzany Bydžovské. Ta roli faráře dodává vnější klidnou sílu a rozvážnost, zároveň však diváky okouzlí probubláváním skutečných emocí. Špaček krom několika citlivě zařazených projekcí do inscenace zdánlivě nezasahuje a nechává zářit herce. Možná se ale mohlo trochu krátit, více než hodina a půl souvislého ždímání emocí je na diváky velký nápor a místy má kus tendence ke stereotypu. Herecké výkony za to však stojí. V hodině rysa