Filozof, rváč, gambler. Barton sázel i proti svým. Skončí?

David Čermák fotbalový reportér MF DNES

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu... Nebo spíš: Tak dlouho se chodí s tiketem k okénku sázkové kanceláře...

... až přijdete o práci. V tomhle případě o možnost hrát fotbal.

Ale rozhodně ne o dobrou pověst. Tu Joey Barton, anglický rabiát, ztratil mnohem dřív než ve středu, kdy mu asociace vyměřila trest zákazu jakéhokoli působení ve fotbale v délce trvání 18 měsíců.

Sázel na zápasy, což profesionální fotbalisté v Anglii nesmí. A nebylo jich málo: celkem od roku 2004 uzavřel přes 1 200 fotbalových sázek včetně několika případů, kdy tipoval proti vlastnímu týmu.

„Ale v žádném z těch utkání jsem nenastoupil. Sázel jsem proti nám kvůli tomu, že jsem byl naštvaný na trenéra, že mě nepostavil. Vím, bylo to dětinské,“pokusil se na vlastním webu o vysvětlení.

Tenhle průšvih pro něj má fatální následky. Přitom během kariéry natropil i horší věci, ale většinou mu nějak prošly, omluvily se, ututlaly.

Třeba když na vánoční party Manchesteru City típl cigaretu o oko Jamieho Tandyho, mladého hráče z béčka, který se mu pokoušel během poněkud extrémního večírku zapálit triko. Tandy neoslepl, ale z klubu musel odejít. Barton zůstal.

Během angažmá v City potom ještě na tréninku brutálně zbil spoluhráče Ousmana Daba, později zkopal na ulici v centru Liverpoolu dva muže. Tehdy už pykal: 77 dní strávil ve vězení a tvrdil, že se poučil.

Ale hlouposti dělal dál, mimo hřiště i přímo na trávníku. Svému bývalému klubu nechtěně pomohl k titulu, když proti němu nastoupil za Queens Park Rangers.

V posledním zápase sezony loktem sejmul Téveze a rozhodčí ho vyloučil, cestou do kabin ještě tvrdě nakopl kolenem do zadku Agüera. Právě ten pak v nastavení slavně vystřelil titul pro City.

Bylo by logické Bartona zařadit do škatulky fotbalových primitivů. Ale nepřesné. I když to v kontextu všech jeho zkratů bude znít zvláštně, v Anglii má pověst přemýšlivého člověka, který se zajímá i o řadu mimofotbalových témat.

Studuje filozofii, jako host se účastnil předvolebních politických debat, na Twitteru se rád vyjádří i k umění nebo historii.

Jenže démoni se v něm nakonec vždycky probudí. Naposledy při působení v Glasgow Rangers, za které od léta odehrál jen osm zápasů. Pak seřval spoluhráče Hallidaye, klub ho odstavil a v zimě vrátil do Burnley, kde se mu předtím dařilo.

Tam ho dohnaly hříchy z minulosti. Jeho sázení fotbalová asociace prověřovala delší dobu a nakonec vynesla přísný rozsudek: rok a půl bez fotbalu, pane Bartone!

S přihlédnutím k tomu, že mu bude letos pětatřicet, se takový verdikt v podstatě rovná konci kariéry.

Mnozí se radují, že konečně bude klid. Jiným bude jeho buldočí styl, díky kterému se jednou podíval i do reprezentace, chybět.

„Dík všem, kdo mě podporují. Porušil jsem pravidla. Vysvětlil jsem, proč se tak stalo. A řada z vás souhlasí, že trest je přehnaný,“napsal na Twitter ve středu.

Ale jednou se prostě ucho muselo utrhnout.