Trump prý mluvil. Ale kdo to na něj řekl?

Tohle by nebylo jasné zřejmě ani Jamesi Bondovi.

Prezident Donald Trump byl obviněn, že vyzradil ruskému ministru zahraničí Sergeji Lavrovovi přísně tajnou informaci.

Další kauza v Bílém domě, které těžko lze rozumět, a ani jí asi nikdy neporozumíme.

Šlo o to, že Islámský stát zřejmě zvládl možnost, jak dostat výbušninu do notebooků tak, aby ji neodhalily kontroly na letištích. Nebo na tom aspoň pracuje.

Celkově je to zvláštní, protože když 21. března USA zakázaly notebooky při letech z Blízkého východu, následující den to bylo vysvětleno právě tím, že Islámský stát v nich umí propašovat bombu na palubu letadel i přes rentgeny. Nebo na tom pracuje a už je blízko.

Takže přísně tajná informace, pokud šlo opravdu o tuhle, je venku už dva měsíce.

Nejdříve americká média uváděla, že Trump Lavrovovi odhalil i zdroj informace a metodu, jak byla opatřena.

Pak bylo také uvedeno, že prozradil, ve kterém městě ji špion získal. Bílý dům popřel, že Trump uvedl detaily týkající se agenta, sdělil prý jen informaci o plánech džihádistů.

Kdyby byla pravda, co se píše, byla by to Trumpova tuplovaná chyba. Zaprvé: tohle se neříká, protože tím si obdarovaná strana může vytipovat, kdo je agent. Čím víc lidí to ví, tím snáze může tajemství utéct k nepříteli a tím více je život agenta ohrožen. Zadruhé: média píší, že agent nebyl americký, patří rozvědce jednoho blízkovýchodního státu –a v tom případě zlaté pravidlo špionáže praví, že stát B, který zprávu dostane od státu A, ji nikdy nepředá státu C, pokud k tomu stát A nedá souhlas.

Takhle prostě funguje špionská etiketa, protože i malá země musí mít jistotu, že supervelmoc hloupým zacházením s dodanými informacemi neodrovná její agenty. To by způsobilo opět dvě věci: zaprvé by malá země už těžko získávala nové agenty, zadruhé by supervelmoci už nechtěl nikdo nic říct, když všechno vyžvaní. Proto včera experti tvrdili, že něco takového by mohlo omezit důvěru mezi západními tajnými službami. I když tato prohlášení byla zesílena momentálním vzrušením, něco na nich bude.

Ale je tady ještě další problém, který včera kupodivu média a politici opírající se s gustem do Trumpa nijak neřešili.

A ten je horší než to, co přičítají Trumpovi.

Americký prezident s ruským ministrem spolu jistě nehovořili na plném stadionu. Při setkání jistě byla přítomna jen velmi omezená skupina lidí.

Pak je ovšem otázkou, jak je možné, že někdo z úzkého okruhu zasvěcených zavolal listu Washington Post a vše mu vyzvonil. Mohl to být některý z Trumpových dvořanů, který mu chtěl uškodit. Čistě teoreticky to mohli být i Rusové, aby tím vrazili klín mezi prezidenta a tajné služby i mezi USA a spojence. Ale něco takového by pro ně bylo příliš riskantní a zisk by byl iluzorní.

Na to, jak vše prosáklo z Bílého domu, se nikdo neptá, protože hlavní šířená verze o neschopném Trumpovi je pro média šťastným soustem. I proto, že Trump v kampani kritizoval Hillary Clintonovou za zacházení s tajnými informacemi.