Babička, nebo školka. Zákon to nařizuje až příliš striktně

Ministryně školství Kateřina Valachová odstoupila, aby splnila svou roli pěšce na šachovnici současného boje o vládu. Nicméně politika, kterou reprezentovala, zůstává v platnosti. Patří sem i takzvaný povinný rok předškolního vzdělávání. K tomu, aby čtenář lépe pochopil poněkud absurdní vyústění této systémové změny, je třeba začít zdánlivě zeširoka. Do mateřské školy jsem chodil ještě za socialismu. Bylo to před perestrojkou a glasností, nicméně nelze určitě hovořit o letech nějakého tuhého ideologického kolektivismu. Takže když jste kupříkladu měli milující babičku a uměli ji ve svých čtyřech letech zmáknout, do školky jste prostě nedošli, nebo jste si dokonce uměli dohodnout výjimku na několik dní dopředu. Zatímco na dny strávené s babičkou a dědou mám spoustu krásných vzpomínek a považuju je za pevnou součást své identity, z mateřské školy se mi vybavuje asi pět nespojitých momentů.

Ještě jsem pak zažil červené trenýrky v tělocviku, pionýrské šátky a ideologické plky o komunismu. Jenže to všechno pominulo a málokoho by napadlo, že se něco z toho vrátí zpět. Nevrátilo se, alespoň ne v téže podobě.

Povinný rok předškolního vzdělávání startuje od září. Jde o řešení, které vyvolává odmítání ze strany rodičů i odborníků, nicméně má i své obhájce. V pozadí stojí myšlenka pomoci těm dětem, kterým v jejich přirozeném sociálním prostředí chybí podněty a nastupují pak do školy se značným handicapem. Myslím, že za současného stavu je plošné řešení nejlepším z nejhorších a jsem ochoten politiku bývalé ministryně školství obhajovat.

Situaci mi ale komplikuje fakt, že ministerstvo chápe povinnou školní docházku v režimu 0 a 1. Buď dítě chodí do školky pět dní v týdnu, nebo je v režimu domácího vzdělávání. Nic mezi tím zákon nepředpokládá. Jinými slovy, když máte dítě – předškoláka - v MŠ a zároveň skvělou babičku, musíte si vybrat buď to, nebo ono, protože na MŠMT má někdo stále v hlavě červené trenky. Nezbývá než předpokládat, že se mateřské školy zachovají rozumně a nebudou se snažit obléci rodiče i děti do úboru předepsaného ministerstvem. Jenže to je provizorium. Přitom by stačilo umožnit prováděcím předpisem školkám, aby trend, který se jmenuje flexi-schooling a který znalo už socialistické školství, umožnilo.