Výstava představí oděvy předků, zlomky se dochovaly na smetišti
Jan Bohata redaktor MF DNES
Šviháky a krasavice, kteří se ve středověkých pražských městech chlubili módními výstřelky evropského střihu, tepali pohoršení kronikáři i husitští mravokárci. Do šatníků a pracovních postupů tkalců, soukeníků a dalších řemeslníků umožní nahlédnout výstava „Od nitě ke košili – textil a móda středověkých Pražanů“, která startuje dnes v domě U Zlatého prstenu.
„Ústředním exponátem výstavy je unikátní soubor 1 593 fragmentů středověkých tkanin objevených archeology v letech 2004–2008 v centru Prahy,“představila expozici Šárka Máchová z Muzea hlavního města Prahy (MHMP). Nezastupitelné místo mezi vystavenými předměty má také řada textilních nástrojů i výrobních zařízení. „Vývoj módních trendů přiblíží také repliky oděvů pražských měšťanů z období 14. a počátku 15. století,“popsala výstavu Šárka Máchová.
Jedinečné zlomky textilií se podařilo objevit na hodně prozaických místech, středověkých smetištních vrstvách ze 14. a 15. století. Stalo se tak při výzkumu ve vstupních šachtách kolektorů v okolí Jungmannovy, Vodičkovy a Školské ulice, který začal před 13 lety. K záchraně unikátních středověkých předmětů pomohly i nečekané souvislosti. „Velmi vhodným prostředím pro uchování například usní byla vrstva koňského hnoje v šachtě v Jungmannově ulici,“popsala výzkum archeoložka Helena Březinová.
Specifické prostředí archeologům v těchto místech nachystali měšťané i příroda. Prostranství okolo dnešní Vodičkovy a Jungmannovy ulice totiž leželo v takzvané Jámě (dnes ulice V Jámě), hlubokém terénním zlomu plněném vodou a postupně zanášeném bahnem. Poté co Karel IV. roku 1348 založil Nové Město pražské, sloužily Jámy jako smetiště pro domovní odpad i nepotřebné věci z budovaného města. „Vlhké prostředí dřívějšího močálu spolu s mladším organickým odpadem umožnilo dochování mnoha předmětů z organických materiálů souvisejících s každodenním životem obyvatel ve 14. a 15. století,“vysvětlili archeologové. Fragmenty odhalené a vyzdvižené vědci v těchto místech prošly náročnou konzervační procedurou.
Éra pražských šviháků
S Lucemburky dorazil do Prahy francouzský styl odívání. „Česká móda dosáhla v té době vrcholu. Styl vycházel z tradic francouzského gotického oděvu,“uvedla historička Ludmila Kybalová.
Těsné a krátké kabátce, které tehdejším 150 korun, 350 korun. elegánům nesahaly ani do poloviny stehen, stažené bederními pásy, úzké nohavice a boty s dlouhými protaženými špičkami neboli „zobaté střevíce“. Tuhle módu mravokárci nemohli odpustit bohatým, měšťanům, patricijům ani šlechticům 14. a 15. století.
Za podobný módní výstřelek se kritiky dočkal i mladý Karel IV., a to přímo od hlavy křesťanstva, papeže Urbana V.
Pohoršlivou módu kritizoval kronikář Dalimil a nebyl sám.
„V těch dobách převzali lidé po vzoru opic, které se pokoušejí dělat a napodobovat vše, co pozorují u lidí, zvrácený a škodlivý zvyk jiných zemí a ve způsobu odívání sešli ze šlépějí svých předků,“bouřil v roce 1367 kronikář Beneš Krabice z Veitmile. S výstřední módou se potýkali i husitští kazatelé během revolučních let.