ATLAS PAPRIK
Papriky patří k pěstitelsky velmi náročným rostlinám. V polních podmínkách je lze u nás pěstovat jen v nejteplejších oblastech, jinde by měly být v krytu pod fólií či sklem. Odrůd existuje velké množství, seznámíme vás alespoň s některými z nich.
Papriky vyžadují slunné a chráněné stanoviště s ideální teplotou mezi 18–23 °C. Na teplotě totiž závisí, kdy začnou rostliny plodit a kolik plodů urodí do nástupu podzimu. Proto je zahrádkáři pěstují prakticky jen ve skleníku nebo fóliovníku. Sazenice se ven vysazují v druhé polovině května (do skleníku o něco dříve), do sponu podle odrůdy 60–70 cm x 25–40 cm.
Půda má být propustná a výhřevná, bohatá na živiny, doporučuje se na podzim záhon vylepšit chlévským hnojem a mletým vápencem a také v době vegetace rostliny pravidelně přihnojovat rozpustnými hnojivy. Také zálivka musí být pravidelná a vydatnější (kolem 0,5 litru na rostlinu), ale s dostatečným časovým rozestupem, aby zemina kolem kořenů stihla vždy vyschnout.
KTEROU PĚSTOVAT?
Papriky lze rozdělit podle aromatu na sladké a pálivé a dále podle tvaru do několika skupin. K přímé spotřebě jsou určeny jehlancovité papriky (někdy zvané maďarské), jež jsou méně pěstitelsky náročné než tlustostěnné papriky kvadratické, které jsou sladké a šťavnaté. Jablíčkové papriky jsou menší, kulatější a sterilizují se v celku. Dále existují kapie, jež lze nakládat i jíst zasyrova, a pak beraní či býčí rohy určené k nakládání v celku. Na koření se pěstují tzv. kořeninové odrůdy – buď sladké, nebo pálivé, u nichž se navíc stupnicí SHU označuje míra pálivosti (v jednotkách od 100 do 2 200 000 SHU).
U paprik rozlišujeme zralost technologickou (plody jsou vhodné ke konzumaci i nakládání, vydrží převoz a delší skladování) a zralost botanickou, kdy jsou plně vybarveny a semena dozrálá.