Zeman a Babiš. To není navěky
Zeman a Babiš, jeden nepřítel? Dva brilantní populisté mají dnes sice podobné zájmy, ale nevyvozujme z toho nic hlubšího.
Pro Zemana trenky, pro Babiše tepláky. Zlobiš a Lžeman = konec demokracie. Miloše + Babiše do koše. To je několik hesel ze dvou demonstrací z minulého týdne, v Praze a jiných městech na ně přišly tisíce lidí. Další je svolána na dnešní večer. Miloš Zeman mluví o kraválistech a sedlině české společnosti, Bohuslav Sobotka oceňuje lid na stráži demokracie a politické kultury.
O to, kdo je blíže pravdě, ale vlastně ani nejde. Podobné protesty jsou běžným folklorem demokracie, od akce „Děkujeme, odejděte“přes metání vajec na Paroubka či Zemana až po nedávnou „bradyádu“, tedy alternativní oslavu 28. října v podhradí. Často to bývá tak trochu morální kýč, vždy se tam vyřádí notoričtí petičníci a táboroví řečníci, akcí se účastní hlavně stoupenci minoritních stran – TOP 09, zelených či pirátů, ale protože jde obvykle o tisíce, maximálně desetitisíce lidí, skoro výhradně městských liberálů, nemá to větší vypovídací hodnotu. Dokonce to v Česku paradoxně funguje spíš tak, že ten, proti komu se v ulicích efektně protestuje, může brzy očekávat ještě vyšší ústavní funkci.
Zajímavé na poslední vlně protestů je spíše to, jak v ní byli už naprosto do stejného pytle hozeni Zeman a Babiš. Oba politici mají dlouhodobě hodně nepřátel, tyto množiny se už dříve v nemalé míře překrývaly, ale nebyly totožné. Teď se zdá, jako že Zeman a Babiš jedno jsou: stejný nepřítel, společné ohrožení demokracie, nebezpečný tandem autokraticky uvažujícího prezidenta a oligarchy s neomezenými zdroji. Společně chyceni, společně oběšeni! Je to zjednodušené vidění? Anebo se už opravdu úplně slily jak jejich množiny odpůrců, tak voličské tábory? Vytvořila podobnost zájmů pevné spojenectví?
Zeman i Babiš jsou oba brilantní populisté. Také provokatéři, kteří na sebe rádi strhávají pozornost. Loví v podobných vodách: stahují protestní hlasy, oslovují méně vzdělané, lidi zklamané z polistopadového vývoje, starší ročníky, naopak u vzdělanějších, mladších a liberálnějších voličů tolik šancí nemají. Dokonce se asi opravdu jejich voličské skupiny sbližují, což naznačuje i přesun nemalé části stoupenců KSČM k ANO v nedávných krajských volbách. O podobnosti zájmů nemůže být pochyb: Babiš potřebuje Zemana na cestě do vysněné Strakovky, Zeman si zase nemůže znepřátelit Babiše na cestě k hradní prodloužené. A společným nepřítelem je už dlouho Sobotka.
Ale nepřeceňujme ten tandem. Určitě nemá ideové kořeny: o daně či velikost státu by se starý levičák s opatrným pravičákem jistě porafali. Ani ty voličské skupiny nejsou zdaleka totožné, liberálnější voliči ANO i silně levicoví stoupenci prezidenta onen pragmatický pakt nesou dost těžce. A hlavně je to záležitost ryze účelová. Babiš má snad o politice ještě nějaké iluze (a proto také často strategicky chybuje), Zeman už určitě ne, dělá jen to, co se mu vyplatí. Dnes mu spojenectví s Babišem hraje do karet, ale až šéf ANO volbami posílí a dominantní prezident mu začne vadit, vyhlásí mu Zeman svatou válku. Stejně jako Sobotkovi.