Majitelé STK si pro sebe napsali vyhlášku

Jan Sůra redaktor MF DNES

ukrativní byznys stanic technické kontroly se letos větší konkurence nedočká. Uvolnění trhu, které loni sliboval ministr dopravy Dan Ťok, se totiž zadrhlo.

Nejprve ho zarazili poslanci, protože schválili zákon, který deregulaci výrazně omezoval. Následně ministerstvo dopravy sestavilo kvůli přípravě vyhlášky o STK a měření emisí pracovní skupinu, ve které zasedli zástupci největších STK nebo jejich spolky, kteří se většímu konkurenčnímu boji snaží vyhnout.

MF DNES složení komise získala na základě žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím. „Jde o profesní a zájmová sdružení nebo představitele z krajských úřadů. Cílem nebylo vytvářet regulaci činnosti STK, ta je již v zákoně, ale blíže provést nastavení systému,“řekl mluvčí ministerstva dopravy Tomáš Neřold.

Fakt, že podobu legislativy zásadně ovlivnili zástupci stávajících firem, ministerstvo za střet zájmů nepovažuje – a nevadí mu ani, že při projednávání chyběl hlas podnikatelů, kteří chtěli o STK rozšířit svůj stávající byznys.

Jedním z členů komise byl i ředitel Asociace emisních techniků a opravářů Libor Fleischhans. Ten se netají údivem nad tím, jak komise fungovala. „Byli tam v podstatě jen majitelé nebo provozovatelé velkokapacitních STK nebo jejich účelově vytvořená nesčetná sdružení. Šlo jim hlavně o to, aby jim nevyrostla konkurence,“uvedl.

Vzorec pro kraje

přinese zhoršení kvality práce, a z Česka se tak stane vrakoviště. Jsme rádi, že nás zákonodárci napříč politickým spektrem vyslyšeli,“uvedl na stránkách Profesní komory STK její předseda Michal Cuc. Ani on v komisi nechyběl.

Fleischhans však upozorňuje, že i dnes mohou z STK i přes on-line kontroly sjíždět auta, která neodpovídají normám, například s odmontovaným filtrem pevných částic. Podle něho to ukazuje i slovenská praxe, kde se i přes přísné kontroly dál podvádí.

V Česku se uvažovalo o německém modelu, kdy technickou kontrolu mohou provádět třeba i servisy. Majitelům STK se však podařilo poslance přesvědčit, že podobný model například v Polsku nefunguje a mohl by podle nich vést ke zhoršení stavu vozidel na českých silnicích.

STK patří k regulovaným byznysům, kde vzhledem k rostoucímu počtu vozidel na českých silnicích i průměrnému stáří nehrozí nedostatek práce – přísun zákazníků je zajištěný. Tomu odpovídají i často velmi dlouhé čekací doby na STK. Ceny už však regulovány nejsou a mohou se výrazně lišit.

„Byli tam v podstatě jen majitelé nebo provozovatelé velkokapacitních STK nebo jejich účelově vytvořená sdružení.“