600 vítězství pro mašinu z Valmezu
Pouze 25 tenistů v Open éře pokořilo tu úctyhodnou hranici. Tomáš Berdych patří mezi ně
Zápas důležitosti spíš průměrné. Rival nepříjemný, avšak pověsti nikterak blyštivé. Průběh bez zvlášť napínavé zápletky. Zato kulisy, v nichž Tomáš Berdych poopravil sportovní dějepis, ty berou dech.
Český bijec skolil argentinského kvalifikanta Carlose Berlocqa 6:3, 6:4 ve druhém kole podniku série Masters v Římě na Stadio Nicola Pietrangeli, v jedné z nejpůsobivějších tenisových arén na světě.
Ztepilé pinie se tyčí opodál, bílé antické sochy hned nad tribunami ve slavném areálu Foro Italico. Na oranžovém jevišti Berdych jen jednou ztratil podání a vybojoval své 600. vítězství na ATP Tour, což se mu povedlo jako teprve 25. muži v Open éře, jež začala v roce 1968.
Jedenatřicetiletý Berdych tak překonal svého kouče Gorana Ivaniševiče, jenž uvízl na kótě 599.
„Vždycky sršel silou a talentem,“řekl jeden z jeho soků David Ferrer pro stránku ATP. „Postupně zraje herně a hlavně mentálně. Jsem si jistý, že dosáhne i na sedmistovku.“
Z kluka z Valašského Meziříčí, který kdysi s tátou jezdil na turnaje v okolí vlakem, dospěl v příslušníka Top 10. Nepřetržitě se v ní držel přes šest let. Díky pádnému servisu, ostrému forhendu, vyrovnanosti výkonů a schopnosti válet na všech površích si pořídil úctyhodnou sbírku triumfů, šestou nejlepší z aktivních hráčů. Před ním jsou pouze Roger Federer 1 099, Rafael Nadal 841, Novak Djokovič 768, David Ferrer 700 a Andy Murray 646.
V historické tabulce by ještě letos mohl předehnat Jevgenije Kafelnikova s Björnem Borgem (609), Andyho Roddicka (612), Lleytona Hewitta (616) a Thomase Mustera (621), který je dvacátý.
Berdych se podobnými statistikami příliš nezaobírá. Tvrdí, že na jejich pitvání bude čas, až uloží rakety do komory. Jenom občas v mysli přibrzdí a uvědomí si, co dokázal.
V čísle 600 se odráží jeho výsledková stabilita bez propadů a vážných zranění, jež ho vynesla až na pozici světové čtyřky. S výdělkem přesahujícím 27 milionů dolarů se řadí na devátou příčku v dějinách. Na každém z grandslamů se protloukl nejméně do semifinále.
Tak báječnému životopisu se zřejmě dlouho nepřiblíží žádný z jeho krajanů. Jen Ivan Lendl z nich nastřádal víc vítězství (1 068). Za Berdychem zůstali Tomáš Šmíd (516), Jan Kodeš (421) i Petr Korda (410).
Přesto mu chybějí ty nejprestižnější tituly. Spolehlivá mašina z Valmezu dlouho pádí po okruhu ATP vysokým tempem, leč v Melbourne, Paříži, Londýně či New Yorku nikdy nezabrala tak, aby dosvištěla až k trofeji. Dokonce i na akcích série Masters zazářil jedinkrát – v listopadu 2005 v pařížské hale v Bercy.
„Tomášova šestistovka vypadá výborně,“říká Jan Kodeš, wimbledonský šampion, jenž taky dvakrát ovládl Roland Garros. „Tyhle statistiky jsou fajn, i když určitě nevypovídají o všem. Záleží na něm, jak se cítí. Ví, že se počítají hlavně trofeje.“
Ví. Samozřejmě to ví. Taky proto angažoval Ivaniševiče a snaží se i po třicítce překopat svůj styl. „Nechci si jednou vyčítat, že jsem pro úspěch neudělal všechno,“tvrdí.
V konkurenci Federera, Nadala, Murrayho, Djokoviče a Wawrinky dosud neprorazil až na vrchol. Možná to nikdy nedokáže, tím spíš, že se ve špičce objevují nová esa. Svůj odkaz tak zanechá třeba právě v obřím počtu vyhraných utkání.