Čechy ničí obezita, ale i přehnané sportování

Dělat ortopedii podle svých představ si můžete dovolit jenom jako šéf oddělení, říká Jiří Stehlík.

Když jste v 70. letech nastoupil na ortopedii, byl obor značně populární díky seriálu Nemocnice na kraji města. Od té doby zaznamenala ortopedie obrovský pokrok. Jak jste tehdy léčili mladší pacienty, kteří potřebovali umělý kloub?

Když někdo tenkrát přišel do nemocnice, bylo mu padesát let a měl artrózu, snažili jsme se operaci s náhradou odkládat co nejdéle. Pokud to šlo, prováděly se osteotomie kostí. Změny postavení končetiny pacientům na řadu let výrazně pomohly. Měnit v začátcích bylo možné jen některé části kloubních náhrad, ale díky pokroku v technice a metalurgii máme dnes novou specializaci, která řeší revizní problematiku. Problém u revizí je i v tom, že operační výkon při výměnách kloubních náhrad je mnohem náročnější než první operace.

Přinesly náročnější zákroky jiné komplikace? i

Ukázalo se, že někteří pacienti se po náhradách mohou potýkat se zánětlivou komplikací, která se chová zcela jinak, než jsme byli zvyklí. Lidé nemusí mít teploty, často ani změny v laboratorních nálezech. Pacient ale o kloubu „stále ví“, pociťuje nekomfort a v okolí implantátu může probíhat plíživá infekce. V posledních letech zažíváme boom diagnostických metod i změnu celého přístupu k léčbě zánětlivých komplikací umělých kloubních náhrad.

Souvisí to s tím, že operujete čím dál starší lidi?

Určitě, pacienti jdoucí na výměnu jsou i o 20 let starší než v době první operace. Navíc je populace nemocnější, než bývala. Není výjimkou, že připravit k primární operaci 55 až 60leté pacienty je značný problém. Lidé se dožívají vyššího věku, operujeme i devadesátileté pacienty, pokud jim některý orgán neselhává. Miniinvazivně jsme operovali kyčel kolegovy devadesátileté babičky a měsíc po zákroku chodila bez berlí. Jsou prostě lidé, kteří to zvládnou, u jiných to nejde. Ale pokrok v ortopedii je obrovský. Díky moderním metodám a implantátům se neuvěřitelně zkrátila ošetřovací doba.

Proč jste vyměnil přední pražskou ortopedickou kliniku za jižní Čechy?

V určité době jsem se rozhodl, že bych rád dělal ortopedii podle svých představ, a to si můžete dovolit jenom jako šéf oddělení. V roce 1997 jsem byl na půlroční stáži v Institutu aloplastik v Kentucky v USA, kde byly i další specializace, jako chirurgie ruky, nohy, artroskopie a náhrady kloubů plus revizní operace. To jsem chtěl zavést i v budějovické nemocnici. A byla to šťastná volba. Kolegové byli vzdělaní i manuálně zkušení, takže bylo možné jednotlivé specializace mezi ně rozdělit. Dnes jsou mimořádní v rámci republiky. Na vinohradské klinice jsem zažil v polovině 80. let minulého století i začátky operování páteří. Tehdy se doba pobytu měřila na týdny, dnes jsou to dny.

Můžete se pochlubit i nějakými špičkovými přístroji?

Pro nás přístrojové vybavení není tak zásadní jako implantáty nebo nástroje. Ale když se ptáte, asi jako jediní v republice máme speciální přístroj na odstraňování cementu při výměně umělého kloubu. Díky jeho použití výrazně šetříme kost a je to velmi šetrný zákrok pro pacienty, kterým je v době revizní operace v naprosté většině sedmdesát a více let.

Existuje nějaký kloub, na kterém jste artroskopicky nezasahovali?

Z velkých kloubů určitě ne. Ale pak jsou malé klouby, u kterých by artroskopická technika byla problematická. Na zápěstí se ještě artroskopie dělá, ale na drobných kloubech ruky by to nemělo smysl.

Máte v miniinvazivních metodách nějaký primát?

Jako první v Česku jsme použili miniinvazivní přístup ke kyčelnímu kloubu při totální endoprotéze. Byla to modifikovaná metoda profesora Heinze Röttingera z Mnichova. Jeli jsme se ji učit do Paříže.

Jak často metodu používáte?

Použili jsme ji u zhruba 450 pacientů, teď však je období, kdy jsme ji výrazně omezili – Češi bohužel tloustnou. Nyní se ale připravujeme na miniinvazivní operace z jiného přístupu. Dosud jsme zákrok dělali ze strany, teď to bude zepředu. Tento přístup se zdá jako jeden z mála možných u extrémně obézních lidí, protože vpředu není tuková vrstva tak silná.

Unesou vůbec vaše operační stoly extrémně obézní pacienty?

Naše operační stoly jsou konstruovány na 120 kilogramů. Ne snad co do pevnosti, to snesou daleko více, ale jde o možnosti zvedání a polohování. Pokud je pacient těžší, přestává stůl fungovat, protože elektromotor má své limity. primář ortopedického oddělení Nemocnice České Budějovice

Absolvent 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze začínal na Kladně, poté pracoval na ortopedické klinice FN Královské Vinohrady, kde byl zástupcem přednosty kliniky. Do Budějovic přišel před patnácti lety na primářský post ortopedie. Je specialistou na revizní operace totálních náhrad kolene

Kolik pacientů projde vašimi ambulancemi za rok?

Jejich počet se stále zvyšuje. Když jsem před šestnácti lety nastoupil do budějovické nemocnice, bylo jich 16 tisíc. Vloni to bylo už 28 tisíc ambulantních ošetření. Na tomto nárůstu se výrazně negativně podepsala změna systému, především ve fungování poliklinik. V současné době je všechna oddělení nemocnice suplují.

Kolik pacientů z ambulancí u vás míří na operační sály?

Z mé ambulance pro náhrady kloubů je to kolem 70 procent pacientů. Z ostatních ambulancí, kde lze postupovat v léčbě konzervativně, jich je výrazně méně. V celkovém počtu 2 100 operací ročně je zhruba 800 artroskopií a mezi nimi dominuje přece jen o něco choulostivější kolenní kloub.

Jak dlouho pacient čeká na plánovanou operaci?

Pacienty po vyšetření zapisujeme do pořadníku a z něho objednáváme na několik měsíců dopředu, teď již na září a říjen. Jako většina nemocnic jsme u náhrad velkých kloubů limitováni pojišťovnami a čekací doby se podle typu pojišťovny a počtu nemocných pohybují mezi šesti měsíci až dvěma roky.

Jako většina nemocnic jsme u náhrad velkých kloubů limitováni pojišťovnami a čekací doby se pohybují mezi šesti měsíci až dvěma roky.

Čím lidé nejvíc ničí svůj pohybový aparát?

Především jde o nadváhu, která se podepíše na stavu páteře a samozřejmě veškerých nosných kloubů. Druhým problémem jsou časté extrémní aktivity a sporty. I když nedojde k úrazu, drobná mikrotraumata z přetěžování, nevhodného cvičení a posilování časem přinesou řadu obtíží a postižení. Lidé, kteří si myslí, že čím víc budou sportovat, tím budou zdravější, se hrozně mýlí.

Co byste doporučil jako prevenci kromě udržení rozumné váhy?

Jednoznačně vhodný je pravidelný, ne příliš silový pohyb, který nezatěžuje klouby v krajních polohách ani švihovými pohyby. V zimě jsou ideálním sportem běžky, když není sníh, je unikátní kolo nebo běhání. Zvláště ve speciální obuvi, která nutí přenášet nášlap na špičku nohy a vrací tak techniku běhu do dávné historie. a kyčle. „Fungujeme jako školicí centrum pro revizní operace kyčelního kloubu pro střední a východní Evropu a současně jako středoevropské školicí centrum pro artroskopické rekonstrukční operativy,“říká Stehlík. Primář je ženatý, má dvě děti. Ve volném čase se udržuje v kondici jízdou na kole a kolečkových bruslích, v zimě na běžkách. Jeho další velkou zálibou je umění a historie.