Proč nečekali na Dumoulina
Střevní potíže lídra Gira se staly tématem č. 1
Tomáš Macek reportér MF DNES na Giru
yhlašujeme příměří, usnesli se největší favorité cyklistického Gira při včerejší pouti mezi Tiranem a Canazei. K této strategii je nabádala jak těla vyčerpaná vzepětím v úterní královské etapě, tak myšlenky na další, čtvrteční martyrium v Dolomitech.
Tom Dumoulin po 219 závodních kilometrech dorazil na tiskovou konferenci pro lídra závodu, ze které se o den dříve ze zdravotních důvodů omluvil. A tentokrát se i usmíval.
„Skutečnost, že mi po všech problémech na Stelviu zůstal růžový dres, je pro mě morální vzpruhou,“říkal. Od reportérů se vzápětí dozvěděl, že jeho žaludek se nyní stal nejznámějším v celém Nizozemsku, protože jej tam od rána pitvají v televizních a rozhlasových debatách lékařské kapacity i výživoví poradci.
„To neřeším. Stačí, že se soustředím na to, co teď na Giru jím,“odvětil. Ve středu ráno si ještě nebyl příliš jistý, zda se jeho střevní potíže nebudou opakovat, zato za cílem hlásil: „Cítím se mnohem líp.“
Co jeho úterní trable způsobilo, nedokáže stále přesně říci. „Možná nejedl během etapy správně. Nebo v nízkých teplotách prochladl,“přemýšlel Vincenzo Nibali.
Dumoulin tápal: „Mohlo jít o kombinaci více věcí, například vysoké nadmořské výšky a skutečnosti, že jsem snědl víc gelů než obvykle a než je v takové výšce vhodné.“Události následující po jeho vynucené toaletní zastávce během druhého výšlapu na Stelvio byly i včera tématem mnoha diskuzí.
Měla na lídra Gira skupina favoritů čekat, nebo ne?
Nečekal jsem, že zpomalí
Koen de Kort, cyklista stáje Trek, uspořádal na Twitteru anketu, ve které se 65 procent účastníků vyslovilo: ANO, MĚLI ČEKAT.
V jiné anketě serveru World Cycling Stats totéž tvrdilo dokonce 82 procent fanoušků.
Ovšem názory jezdců a týmových šéfů byly v drtivé většině opačné.
„Na mě nikdy nikdo z jiného týmu za celou moji kariéru z takových důvodů nečekal, ani po pádu ne,“reagoval Vincenzo Nibali. Dokonce i sám Dumoulin připustil: „Šlo o situaci, kdy jsme všichni jeli naplno. Neočekával jsem, že zpomalí. Stíhali přece také Kruijswijka, který byl v úniku před nimi. Nemohli mu dát tři minuty k dobru jen proto, aby na mě počkali.“
Nairo Quintana údajně bezprostředně po Dumoulinově „zmizení v zeleni“svým pomocníkům nařídil, aby chvíli nenavyšovali tempo. Ovšem zároveň jim neřekl, aby polevili v tom současném.
Dmitrij Konyšev, šéf stáje Kaťuša, po etapě sdělil: „Ilnur Zakarin chtěl v této fázi zaútočit, ale já ho do vysílačky zastavil, ať s útokem počká, než zjistíme, co se vlastně stalo.“
Když se dozvěděli, že nešlo o nezaviněný pád nebo defekt, ztratili všichni jakékoliv zábrany a Zakarin, Quintana, Nibali i Ital Pozzovivo ještě vystupňovali tempo. Při letošním Giru se téma čekání řešilo už po 9. etapě na Blockhaus. Tehdy stáj Movistar pokračovala v útoku i poté, kdy nešetrně odstavený motocykl zavinil pád řady favoritů před cílovým stoupáním.
Dumoulin naopak organizoval zpomalení tempa, když Quintana vlastní vinou upadl při sjezdu v nedělní lombardské etapě. Kolumbijec se poté vrátil do skupiny favoritů. Ale experti soudí, že by to dokázal s pomocí svých domestiků i bez Nizozemcova přispění.
Přitom nohy jsem měl skvělé...
V tradicích pelotonu je zakotvena úcta k majiteli trikotu lídra závodu. Nepsaná pravidla v minulosti velela, že pokud vedoucí muž zastaví u silnice k toaletní pauze, peloton mu neujíždí. Většinou však k takovým zastávkám nedocházelo ve finálních fázích etap.
Kde je hranice fair-play a kdy je naopak nutné říci: Nenadálé události jsou součástí závodu?
Každopádně moderní cyklistika a moderní sport vůbec od ukázek respektu soupeřů k velkým osobnostem nenávratně ustupují.
Zkus vyhrát za každou cenu, je teď zásadou. Nebo také: Využij každé slabosti svého protivníka.
„Nejvíc mě štve, že etapu na Stelvio mi neprohrály nohy, ale takováhle věc,“vykládá Dumoulin. „Mé nohy se cítily skvěle. Kdyby šlo jen o ně, věřím, že bych vyjel na vrchol s Nibalim a Quintanou.“
Dnes triumvirát největších favoritů sílu svých nohou i odolnost žaludků v Dolomitech prověří znovu.