Klidná síla na vagonu bez kapely
KDU-ČSL jde k volbám se Starosty. Odvážná koalice znamená riskantní rezignaci na mnohé klady i zápory staletého lidovectví.
Band-wagon effect je politologický termín odkazující na časy, kdy politické strany v USA připojovaly k vlaku ve volební kampani vůz s kapelou. A „efekt vagonu s kapelou“znamená, že se často těsně před volbami výrazně změní voličské preference. Tedy že se volič oproti původnímu odhodlání rozhodne dát hlas straně, jejíž vítězství se očekává, protože i on chce být mezi těmi, kdo vyhráli: jet na vagonu s kapelou.
Band-wagon effect bude teď každého lidovce budit ze sna až do 21. října, dne vyhlášení parlamentních voleb. A v horším případě i po něm. KDU-ČSL se v sobotu definitivně rozhodla jít do koalice se Starosty a nezávislými, která má limit pro vstup do Sněmovny 10 procent. Před časem se v širším vedení strany pro koalici vyslovilo 54 procent členů, na víkendovém sjezdu získal Pavel Bělobrádek pro projekt už 82 procent delegátů.
Je pravda, že musel trochu přitlačit na pilu: každý nespokojenec mohl diskutovat jen tři minuty a nepřipouštěly se pokusy jakkoli zasáhnout do textu smlouvy. Auto s novým logem před sjezdovou branou, Filipem Renčem natočený volební klip i placky v klopách pak naznačovaly, kolik energie a peněz se už do projektu nainvestovalo.
Koalice KDU-ČSL a STAN je výsledkem letitého a mnohokrát opakovaného souboje tradicionalistů a modernistů ve straně lidové. Kasal, Čunek či Kalousek ji drželi při zemi kolem tradičního ideového fundamentu, Bělobrádek naopak vykročil ve stopách Luxe nebo Svobody, kteří chtěli partaj otevírat světu a udělat z ní českou CDU.
Nějakou logiku to má. Dnešní strana lidová, jak ji mají Češi zafixovanou, nikdy nevysvlékne kabát pánbíčkářů a nepřekročí stín šesti- až osmiprocentní strany. A s jednociferným výsledkem nikdy nemůže hrát důstojnou roli ve vládě, ať už s Babišem, nebo se Sobotkou. Takto lidovci doufají, že se Starosty nejen sečtou své preference, ale přidají i bonus navíc, tedy zdání nového projektu, jež v několika posledních volbách na voliče bezpečně zabíralo. Anebo, což už jsou hodně divoké sny, že to budou oni, kdo bude stavět premiéra.
Problémem je, že KDU-ČSL svým založením není na takovou roli připravena, jak se ukázalo už v roce 2002, kdy skončil rozpačitě její projekt, tomu dnešnímu velmi podobný. Lidovci i Starostové jsou stranami konsenzu, nikoliv střetu, stranami, které sice mnohým nevadí, ale málokdo si dokáže představit, že by řídily stát.
Což odráží i dlouhodobé preference, součet stále osciluje kolem kritické hranice 10 procent. Před lidovci je nervózní čekání a v kuloárech sjezdu se už mluvilo o dohodnutém krizovém řešení, tedy že by se v případě nejistých vyhlídek kandidátky na poslední chvíli podaly jen za KDU-ČSL, s pouhým zastoupením Starostů, tedy s limitem jen 5 procent.
Stáváme se hříčkou agentur veřejného mínění, jeden předvolební kiks, i vymyšlený, nás může zničit, varuje expředseda Kasal. Řadě lidí smysl našeho spojení ještě nedochází, ale věřím, že dojde, oponuje lidovecká legenda Pithart. Který z nich asi pojede na voze s kapelou?