Černá Hora v NATO. Nechce být odstrkována

Incident, při němž na summitu NATO odstrčil americký prezident černohorského premiéra, měl svou symboliku. S nejmladším členem Aliance se v minulosti postrkovalo až až.

„Byla to neškodná situace,“komentoval černohorský premiér Duško Markovič okamžik, kdy ho americký prezident Donald Trump minulý týden těsně před společným focením státníků na summitu Aliance vzal za rameno a drsně odstrčil, aby se dostal dopředu k šéfovi NATO Jensu Stoltenbergovi. Video z tohoto incidentu oběhlo svět a stalo se symbolem toho, jak nevybíravě se Trump chová.

Odpůrci A fAnoušci půl nA půl

Markovičovo zlehčení historky zdaleka nepřijali všichni černohorští obyvatelé – tak nadšení totiž z Aliance nejsou. Země přitom byla zastoupena na schůzce v Bruselu trochu předčasně – oficiálně začne být 29. členem až 5. června, kdy bude završen proces ratifikace. A opozice proti Černé Hoře v NATO byla hlasitá jak doma, tak v zahraničí.

Silný a důležitější odpor panoval a stále panuje v samotné Černé Hoře. Koneckonců před pouhými osmnácti lety dopadaly na tuto zemi právě bomby Severoatlantické aliance. Tehdy byla ještě země součástí federace se Srbskem, v níž dominoval severní „bratr“, a bombardování bylo součástí operace, při níž NATO přimělo vládu v Bělehradu stáhnout armádu z Kosova. Tehdy v roce 1999 zabily nálety v Srbsku a Černé Hoře na 500 lidí.

Vzpomínky na to jsou dosud silné a země je v názoru na NATO rozdělená. Poslední průzkum loni v prosinci ukázal, že pro členství je 39,5 procenta obyvatel, zatímco proti 39,7 procenta.

A navíc jsou tu i silné historické vazby na Rusko. To bylo vůbec první zemí světa, která s Černou Horou navázala diplomatické styky – a to už v roce 1711. Vedle toho spojují Černohorce s Rusy jazykové a náboženské vazby – většina národa je pravoslavného vyznání.

Harmonii dost narušily události z loňského října, kdy Černá Hora obvinila Rusko z plánování atentátu na tehdejšího prozápadního premiéra Mila Djukanoviče. Rusko to sice popřelo, ale odpůrce Aliance nepřesvědčilo.

Proti členství Černé Hory – a silnému naštvání Moskvy, které z toho plyne, byli i někteří politici na Západě. Například známý americký senátor Rand Paul argumentoval tím, že země se zhruba 650 000 obyvatel může výměnou za ochranu přispět jen zanedbatelným počtem vojáků – zhruba dvěma tisícovkami.

Přesto jde o významný strategický krok. Zaplnil se tak poslední kousek severní části středomořského pobřeží od Gibraltaru až po Sýrii, který dosud nemělo NATO pod kontrolou. Předchozí dílky byly doplněny v roce 2009, kdy byly do NATO přijaty Chorvatsko a Albánie.

Mimochodem, Rusko v minulosti neúspěšně žádalo o možnost používat černohorský přístav Bar jako základnu pro své lodě, stejně jako o možnost doplňování paliva a zásob pro plavidla mířící do Sýrie.

„DírA“po ruských turistech

Odtržení od zóny ruského vlivu je pro Černou Horu hlavně rizikem z ekonomického hlediska. Do země dosud proudily peníze ruských investorů. V letech 2015 až 2017 tvořily ruské peníze v zemi 16 procent veškerých zahraničních investic. Tento příjemný tok se nyní zadrhává.

Podobně to vypadá také s turisty. Například letos v březnu tvořili Rusové pouhých sedm procent z počtu turistů v zemi, loni to přitom bylo dvacet procent – a ještě před třemi lety byl poměr Rusů mezi turisty v Černé Hoře téměř třetinový.

Letos v dubnu dokonce mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová vyzvala ruské turisty, aby si dvakrát rozmysleli cestu do země, kterou zmítá „protiruská hysterie“a v níž jim hrozí „provokace a obstrukce“.

Zastoupí Rusy investoři a turisté ze Západu? O tom mnozí pochybují. A černohorská opozice hrozí vyhlášením referenda o NATO, pokud se dostane k moci.

Expremiér Djukanovič však nevidí možnost, že by z Aliance vedla cesta zpět. „Bombardování, kterému tato země čelila na konci minulého století, není ničím, na co by měla být Aliance hrdá,“řekl britskému listu The Guardian politický nestor, který stál u nezávislosti Černé Hory na Srbsku i u žádostí o členství v NATO a EU. „Ale to nejhorší, co by se mohlo nám na Balkáně stát, by bylo, kdybychom kvůli této epizodě zapomněli na to, kam se v budoucnu potřebujeme dostat,“dodal. Silné vichřice a lijáky, které zasáhly Moskvu a její okolí, si do včerejšího dne vyžádaly 16 lidských životů včetně jednoho dítěte. Desítky raněných včera zůstávaly v nemocnicích, osm z nich bylo ve vážném stavu. Řádění živlů způsobilo také značné hmotné škody. „Poškozeno je 243 domů, 135 sloupů pouličního osvětlení, přibližně dvě tisícovky aut a popadalo na 14 000 stromů,“uvedl moskevský starosta Sergej Sobjanin. Následky podle něj včera odstraňovalo na 30 000 lidí s 5 000 kusy techniky. Uragán přerušil železniční spojení, na některých místech v Moskvě vyřadil i městskou dopravu, desítky letů z moskevských letišť nabraly zpoždění. Lékaři v 15 moskevských nemocnicích podle údajů radnice ošetřili celkem 146 lidí. Mezi 108 hospitalizovanými pacienty bylo také 22 dětí. Na jednu z obětí spadla autobusová zastávka, kterou vítr vytrhl ze země. Většina mrtvých podlehla zraněním, která jim způsobily padající stromy. Dva lidé zemřeli, když na ně spadl altán. „Takovou katastrofu s tolika oběťmi nepamatuji,“řekl starosta Sobjanin. Již dříve slíbil, že rodiny obětí obdrží finanční kompenzace. Podle rozhlasové stanice Echo Moskvy byl uragán v metropoli nejničivější za posledních více než 100 let meteorologického pozorování. Podle agentury Interfax šlo o nejvíce smrtící katastrofu od roku 1998, kdy kvůli nepřízni počasí ve městě zemřelo devět lidí a dalších 165 se zranilo. Smršť v roce 1904 zavinila smrt více než stovky obětí. Silný vítr a prudký déšť zasáhl i jednu z rezidencí ruského premiéra Dmitrije Medveděva. Několik borovic spadlo na trávník a příjezdovou cestu v sídle šéfa vlády ve vsi Gorki 30 kilometrů od Moskvy.