Potrestání Rudých Khmerů: tři odsouzení za 10 let
Když byl v roce 1997 ustaven mezinárodní trestní tribunál, aby soudil zločiny Rudých Khmerů, říkalo se, že půjde o nejdůležitější orgán tohoto druhu od norimberských procesů.
Dnes je více než zřejmé, že „skutek utek“a spravedlnost se nějak zadrhla. Soud, který pracuje pod záštitou Spojených národů, za více než deset roků své existence utratil téměř 300 milionů dolarů – a výsledek? Tři odsouzení.
Nyní to dokonce vypadá tak, že tito tři protagonisté šíleného genocidního režimu budou jediní zodpovědní za vyvraždění téměř dvou milionů Kambodžanů v letech 1975 až 1979.
Tribunál sice vyšetřuje další tři podezřelé, kvůli odporu na kambodžské straně však existují vážné pochybnosti, že vůbec budou obžalováni. Na to, že jedna z nejhorších genocid dvacátého století skončila už před téměř čtyřiceti roky, se jedná o žalostný výsledek. Má to však své důvody.
Názor na to, jak naložit s přeživšími příslušníky Angkaru („Organizace“), jak si Rudí Khmerové říkali, nebyl v Kambodži nikdy jednotný. Už před lety jsem si tam všiml, že mnozí lidé přistupují k vypořádání se se svými někdejšími katany silně apaticky. „Bezprostředně po pádu režimu byli lidé rozhněvaní,“řekl mi před deseti lety Non Than, který okopával své políčko poblíž Phnompenhu. „Teď je to zbytečné, už uplynulo hodně času, nenávist opadla, vše se vrátilo k normálu.“
Takto uvažoval muž, kterému Rudí Khmerové zavraždili sedm příbuzných. „Jsme přece buddhisté, je lepší odpustit a zapomenout,“dodal tenkrát Non Than.
Přísné vyrovnání se s minulostí odmítali i mnozí kambodžští politici. Zejména dlouholetý premiér Hun Sen, sám kdysi řadový Rudý Khmer. Ten prosazoval tlustou čáru za minulostí a argumentoval zejména obavami z občanské války, pokud by se do vosího hnízda minulosti příliš šťouralo. Když nakonec pod mezinárodním tlakem přece jen vznikl tribunál pro potrestání Rudých Khmerů, snažil se zejména premiér Hun Sen jeho práci všemožně brzdit.
„Od začátku měla kambodžská vláda velice odlišnou představu o tom, kolik lidí bude vyšetřováno,“uvedl pro list The New York Times Alexander Hinton, profesor antropologie na Rutgers University v Newarku.
„Z pohledu pravdy a spravedlnosti se proces s několika málo špičkami Rudých Khmerů ukázal jako nejhorší možný scénář,“soudí Stephen Heder, londýnský expert na Kambodžu. Podle něho i dalších odborníků se tak vysílá do světa velmi nezodpovědný signál: Je možné beztrestně vraždit!
Ze tří dosud odsouzených byli dva členové nejvyššího vedení ultrakomunistické utopie. Nuon Chea, bratr č. 2, šéfideolog hnutí, a Khieu Samphan, bratr č. 4, formální hlava státu. Oba dostali doživotí. Třetím, jenž si vyslechl rozsudek, byl Kang Kek leu řečený Duch, kápo „kambodžské Osvětimi“, hrůzné věznice Tuol Sleng.
Mnozí další samozřejmě mezitím zemřeli. Včetně hlavního vůdce Pol Pota, bratra č. 1, a ministra zahraničí Ienga Sarryho, bratra č. 3.
Podle některých expertů může za liknavost tribunálu i jeho nepříliš vhodné složení. Vedle zahraničních v něm zasedají i domácí soudci, aby nebyla dotčena suverenita Kambodže. Problémem je, že oba tábory musí dosáhnout alespoň omezené dohody o jednotlivých rozhodnutích. A to v průběhu let často vedlo k disfunkcím a k rozporům.
Tři rozsudky za 10 let. Většina zainteresovaných připouští, že je to žalostně málo. Na druhou stranu – co by bylo bez tribunálu, který, byť polovičatě, ale přece jen, prozkoumal traumatizující minulost země? Kambodža by zůstala v temnotě a ti nejhorší pachatelé by byli ponecháni, aby své dny dožili bez uznání viny.
Pro srovnání: Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu, který se měl vypořádat s tamní genocidou, fungoval necelých dvacet let. Za tu dobu vynesl 61 rozsudků. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii má za 23 let trvání na svém kontě 83 odsouzených.