Ty na mě ale dáváš bomby!
Petra Kvitová a její duel číslo dvě: veselí zůstává
Stačí jen pár kroků, rozdíl jedné větší pařížské ulice – a klid a pohoda najednou násobně rostou. Hlavní grandslamový areál a jeho šum zůstávají daleko.
Podle slavného francouzského atleta se tu jmenují gymnázium i krásný ragbyový stadion, jehož fasáda připomíná ptačí hnízdo. Památku Jeana Bouina ctí i tenisový areál a na kurtu 27 je tuze veselo.
„Ty dáváš takový bomby, že mi to prolítává strunama,“směje se kouč Jiří Vaněk, když na něj při tréninku Petra Kvitová pořádně zostra zareturnuje. Odpovědí je – smích.
Už nevládlo tropické dusno jako při startu Roland Garros. A lépe se dýchá také Kvitové a jejímu týmu.
„Jsme strašně spokojení. Přišlo nám, jako bychom ani neměli pauzu. Po týdnu v Paříži se cítíme, jako bychom byli tři měsíce na turnajích,“popisuje Vaněk. Kvitová zvládla nedělní 1. kolo nad očekávání: „Ani nebyla rozbitá. Všechno klape tak, jak má. Je to výborné.“
Čas na pohledy vpřed
Když Kvitová po výhře, jíž (snad) zaplašila vzpomínky na těžké zranění levé ruky, vstoupila do šatny, viděla v očích konkurentek radostné slzy. „Je to od srdce. Péťu má rádo hodně lidí,“těší Vaňka. I její levačka drží, to je klíčové. A tak je po mrzutém ohlížení se do minulosti konečně čas na svěží nádech.
Na pohledy vpřed. Na šanci, která se možná otevírá – vždyť ve 2. kole Kvitová ve středu narazí na americkou deblovou specialistku Bethanii Mattekovou-Sandsovou.
„O tenisu to na začátku tolik nebylo,“uznává kouč obrovský nápor emocí před comebackem a při něm. Kvitovou odměnil dnem a půl volna, nyní již přichází víc pokynů, víc přípravy: „Řekl jsem jí: Užij si, že ses vrátila a vyhrála. Ale odteď už žádné užívání. Jsme zase sportovci, co tu jsou proto, aby vyhrávali zápasy.“
Ruka bez bolesti, naše vítězství
Vedlejší kurty, které účastníci pařížského grandslamu mohou využívat od loňského roku, působí jako duševní ozdravovna. Vaněk klábosí se štábem Jiřího Veselého, který právě dotrénoval kousek odtud, žertuje i kondiční kouč David Vydra.
Zpětná zrcátka ale pořád nelze ignorovat. To, co se stalo 20. prosince v prostějovském bytě Kvitové, nutí všechny k minimálně verbální opatrnosti. Neznámých je dál dost.
Vaněk před startem turnaje radši ani nestudoval možné soupeřky pro 2. kolo. Nyní má o pavouku Roland Garros lepší přehled, leč horizontem pro něj dál zůstává jen a pouze příští duel. „Ať se stane to, že bude zdravá a půjde z kurtu bez bolesti ruky. To je nejdůležitější, neskutečné vítězství,“pravil. „Chceme vyhrát každý zápas, ale co se stane, neodhadneme.“
„Hlava udělá strašně moc“
Odhadovat středeční vývoj se moc nechce ani Lucii Šafářové, neboť ji běh událostí staví do docela delikátní role. S Kvitovou se znají tuze dobře, jenže s Mattekovou-Sandsovou ještě lépe, vždyť tvoří tak úspěšný pár ve čtyřhře.
„Pétin comeback je úžasný, samozřejmě jí moc fandím. Jsem překvapená, jak úžasně to zvládá,“vyprávěla Šafářová. „Na druhou stranu proti ní bude hrát moje parťačka a kamarádka. Já se na to ani nebudu dívat. Kdyby mě kterákoli prosila o radu, ani jedné bych nic neříkala. Do toho fakt nechci vůbec zasahovat. Neumím odhadnout, jak to bude vypadat.“
Sama moc dobře ví, čím umí extravagantní Američanka zkomplikovat soupeřkám tenisový život: styl servis–síť, pestrá hra, časté změny rytmu... Ale příběh Kvitové potvrzuje, že tělo takřka vždy zůstane podřízeno síle mysli.
„Hlava je obrovské měřítko. Jestliže se Péťa na turnaj těšila a vytkla si ho za cíl, udělá to strašně moc,“souhlasí Šafářová. „Tahle motivace jí může třeba i částečně pomoct nahradit její zdravotní limity.“
Soudě dle nálady v přípravě je duše Petry Kvitové dál rozverná. Pařížská mise jen tak nemusí skončit.